atom

Úterý v 16:44 | J.
PRÁZDNO
velmi
kruté
dlouhé
tiché
se srdceryvnou ozvěnou

PRÁZDNO
PRÁZDNÝ
PRÁZDNOTA
papír k papíru
kéž nejsem nikdy sama
celej svět by zítra shořel
poslední dobou si představuju konec světa
všichni nehnutě stojí
a do nebe šlehaj plameny
budem se držet za ruku
a pak prostě skončíme
 

intoxicated

19. června 2017 v 19:42 | J.
chci vdechovat Rimbauda
a Gainsbourgovy cigarety
tenký a elegantní coby linky BB
nakreslené uhlem,
jenž v ruce držela Kleopatra dávno před Schielem

VE VÍNĚ JE PRAVDA! řekla si a pak
na stole kavárny s dřevěnými stěnami
potřísnila Kunderu červeným
nebyl z toho moc nadšený, ale
napříč všemu se jeho postel v ateliéru
stala jevištěm

při červáncích
umírající hvězdy
se svlékám před zrcadlem
a myslím na to,
jak je smutné, že Baudelaire není divákem
té proradné červeně mých líc
mon Dieu, nechť je takových chvil víc!

vem si kousek

11. června 2017 v 10:51 | J.
ty vkrádavý řeči jsou tu zas, ta děvka se mě zeptala: "Víš, co je smutný?" A já čekala něco vtipnýho, a ona si dovolila říct:"Jak moc se snažíš získat pozornost a stejně si tě nikdo nevšímá."
Ovazuju si kotníky samteovou stuhou a pak se narovnávám do bolestivě rovné pózy a skrz celý kostel zní sborový popěvek - je to trochu Morricone, trochu Liszt, ale každým pádem to připomíná velké prašné rudé skály.
tak a teď vážně, kdy už přijde to, na co čekám?
ach, on už je červen?
 


blah

9. června 2017 v 21:28 | J.
kool thing
klobouk, vysoký boty
škoda, že tě nikdo nevidí
chybí ti v tom davu
chybí ti každej den
máš promodralý rty, ode dneška patříš mně
škoda, že jsi tak hloupá

malá mokrá hudba

6. června 2017 v 15:42 | J.
mám stuhu ve vlasech
a prší
přes otevřené okno sem doléhá zvuk kapek
nikdo není sám, když prší
na návštěvu mezi peřinama
prokofiev, topol, symfonie se propadá

ale snad byste tomu nevěřili,
že by snad někdo dokázal tři dny stát na jedné noze
že by snad někdo dokázal dvacet let milovat jednu ženu
snad byste tomu nevěřili,
že by snad někdo dokázal mít suché oči, když prší
vždyť jednou uhoříš!
a to přitom prší ..

.. f

31. května 2017 v 7:45 | J.
má červený tvářičky a čistou hebkou pleť
u stolu se snažíme nepohlédnout na sebe déle než je nutné
cuká pohledem
já vypadám ve skutečnosti jinak, než se vidím sama
má hlubokej hlas, když říká "yes", ale směje se jako malej kluk
ach bože je tohle prokletí
míjíme se v domě
a pak jednou na vteřinu dlouhou jako moje pobláznění
se mi zastaví dech, začnu se klepat, bude se mi stýskat
parce que il est dèja parti.

maso

24. května 2017 v 21:32 | J.
je to tak krásný
tak krásně to bolí
jako konec filmu s melancholicky krásnou hudbou
proč tohle vůbec píšu
stýská se mi

23.5.2017

23. května 2017 v 15:58 | J.
myslim, že tenhle příběh už všichni znáte
už to bylo řečeno tisíckrát
chci propálit svou minulost, rozleptat ji šedesáti šesti procentní kyselinou
nalejt louh na všechny vzpomínky
zbavit se směšnýho sentimentu etc
chi vědět, co si počít

ethylester kyseliny mravenčí není rumem!

25. dubna 2017 v 20:13 | J.
ve dny, kdy nejsem krásně oblečená, učesaná a namalovaná, jako bych plýtvala svým životem
tam někde zezadu mi pořád chodí na rozum "cena Alfréda Radoka", neni to už ani pojem, je to prostě jen slovo, slovo
olejzá mi hlavu, ach, píchá mě do třetího oka
A - už je tady Hamlet. v medvědím kožichu, přidupe si to, vyje a stává se raněnou laní,
Ofelie, vržena na zem, znásilněná, v špinavém aktu výkvětu lidstva, freudovské povahy a neodvratitelně smrtelného libida. smýká se, kope nohama, a pak už jen leží.
"ach, dík patří tobě, ty chvění, roztouženosti, a přenááááádherná symfonie ..
Díky bohu, že já jsem ještě mladý a krásný a pln hormonů!"

Jakob Dřevný

5. dubna 2017 v 20:43 | J.
Snad se jen skrývá ten cit -
rajský plyn ho omámí.
Odrazení zvěře.
Neokysličený dusík.
Obětní beránek masy
pohazuje svými vlasy-
šíje se zdvíhá a hned zas mizí.
Však i náhodu lze prozradit!

Kam dál