inertia creeps

Dnes v 6:55 | J.
mám strach
mala som ho celú noc
zdali sa mi hrozné sny
všetci muži v mojom živote sa naraz v jeden deň
zasnúbili
ani mi o tom nepovedali
každý niekoho má
ja mám svoje paranoje, nedospánky a úzkosti nad ránom
a nikto sa so mňou už neporozpráva
nauč sa držať si odstup, hlupaňa
veď si mala byť studená ako ľad
ale obidvoje je takisto hrozné
 

farba obilia

Čtvrtek v 20:08 | J.
nenapíšeš?
no asi je to tak aj správne
musíš si držať odstup, no ano
rozumiem
nieje to ironické, ze hned na začiatku sme sa zaplietli do toho podobenstva malého princa a líšky?
"to ty si chcela, aby som si ta skrotil..."
ach
môj krásny malý princ, sám asi nevieš čo si počať
a nenapíšeš a nenapíšeš
čakám tu, líška stočená do klbka.
čakám tu na teba
a snažím sa vypĺňat si čakanie zúfalým pokusom o žitie
ale skôr ľen vyčkávám
stočená sama v sebe

dead weather

Středa v 16:44 | J.
ťapy ťap
na terapii se mě ptali, jak by vypadal můj ideální den:
milovali bychom se a pili!
ale to nikomu samozřejmě říct nemůžu
stejně nemám všechno komu říct
jen svýmu blogu haha ulepeným od slz a slin a ohavný nostalgie a impulzivity
hlavně asi nemám co říct
nic se mi neděje
jen moje hlava šílí
úzkosti, vztek a deprese, skvělej koktejl
kdo by ho taky chtěl vypít
.
takže každej někoho má
jenom já jsem sama
ve svym pokoji
s představama mýho ideálního dne
 


začarovaná písnička

6. srpna 2018 v 20:36 | J.
opustil jsi ji, abys mohl být s tou s krvácejícími rty. propichuje si rty a protahuje si nimi vlasec, nechci se na to dívat, ale nemůžu se odtrhnout. opustil jsi ji. zůstalo jí po tobě jen tvoje jméno a prasklé ledové srdce.
teď jsi šťastnější než kdy jindy. nejtěžší je vždy to rozhodnutí. všechno ostatní je tak, jak má být. nebo alespoň myslím. snažím se tomu věřit. musím tomu věřit. jinak se propadnu hlouběji a hlouběji a budeš mě muset tahat vlascem...

a dny jsou horký a dny jsou líný a nudný a vzteklý a úzkostný a brzy přijde zvíře jménem podzim a ukousne ti hlavu, konečně přijde ten červený kabát a do tváře ti bude foukat vlasy a já budu zrzavá a už nebudou žádný jizvy ani spáleniny. žádná vina řezající do stehen.
žádná zbytečná láska. žádný bezvýsledný trápení.

hladina

31. července 2018 v 19:53 | J.
teplo
chceš cítit teplo lidskosti
všechno to máš v sobě
musíš jít dál
máš to všechno
co potřebuješ
a všechno nějak bude
jenom jdi
nemusíš vědět ani kam
tvý teplo tě bude hnát dál
přesně tam kam máš dojít
vždyť každej je ztracenej
ale musíš jít
vždy se dostaneš z bílý pláně i černýho lesa
jen musíš jít
tvý teplo tě žene vpřed

23.37

30. července 2018 v 23:37 | J.
spíš
tvá žena spí vedle tebe
máte propletené nohy
já nespím
mám úzkost
představy mi nedají spát
nedají mi klidu
ačkoli jsem klidnější než jsem kdy bývala
uklidňuješ mě
a přitom se mi jde srdce rozskočit

sen

28. července 2018 v 9:15 | J.
ve snu čtu knihy ruských klasiků
žiju s Dmitrijem, či snad Aljošou? však Ivan se zdá býti v prádelně nejblíže
v bílém šatu se zakrytou šíjí

isolation

23. července 2018 v 22:09 | J.
rozkousnuté žárovky
a potníčky na čele, no jistě
linie těch, kteří odmítavým postojem vyvolávají fotografie svých předchozích generací
nechtějí slyšet nic než jen praskání kostí v kloubu v kavárně
kde tě můžou prodat za proděravěnou síť a anýzový likér
nikdy se na nic neptali a přesto vědí všechno
když v noci nespí
jen jim do oken klepe vítr svými dlouhými nehty
a když nic nedělají, jejich svědomí začne protékat
jejich mozek přestane pracovat
přestane generovat energii
potřebnou k přežití
k následnému předávkování se serotoninem
k rozmrdání výplaty za golden virginia tabák a podvazky
a nikdo ti nepomůže
jsi tu úplně sám
vítej nám

prozřetelnosti

22. července 2018 v 20:35 | J.
ta skutečnost bolí jako kousnutí do jazyka
ta skutečnost, ze patříš jiné ženě
mě k šílenství žene

head like a hole

15. července 2018 v 12:33 | J.
nemůžu dýchat
hrudní koš obtočený
provazy, pouta, hady
sny, co se zdají pannám nad ránem
had na prsou
touha po synovi
zarývání nehtů do stehen
chci si užít svůj strach
evoluce škrtá hedonismus ze seznamu
řekl jsi, že rozkoš tě unaví, vyčerpá a vydeptá
snad proto, že nebyla se mnou
.

neha

10. července 2018 v 21:21 | J.
pohyb
pomalý pohyb rukou, prsty sa odďalujú a dlaň sa rozotvárajú
steny
vybielene steny z cementu, ozýva sa cez ne pradávna melódia, snáď židovská

ži zo mňa, a ja z teba
strach, tvár biela ako stena
zrazu na nej rudé škvrny
v lícach náhly príval krvi
zkrvavené rudé pery
vytie poranenej zveri
nevidíš, že som krehká váza?
a jediné, čo potrebujem
sú tvoje kvety

wtf nechápu

7. července 2018 v 9:24 | J.
v noci se mi zdálo, že ve skateparku s mayskou pyramidou, po které se jde schodama nahoru a uvnitř je vodní nádrž, měl koncert thom yorke. bylo to hrozně divoký, lidi tančili, já jsem vyšla po schodech na pyramidu a nahoře jsem začala tancovat u zábradlí a svlékat se. přišel tam za mnou thom yorke a začal mě bít po tváři a já mu olizovala a kousala prsty a pak tam přišli nějaký feťáci, který tak letmo znám, a skočili do nádrže. přijela policie, ale lidi tančili dál, všichni byli tak divoký a mně se začalo chtít zvracet, najednou jsem s tebou seděla u Vyšehradu v té výšce, ale pod náma byla řeka, zvracela jsem před tebou a pak jsem se rozplakala, protože jsem se za sebe hrozně styděla, a ty ses mě zeptal, jestli nejsem těhotná, a vůbec by nevadilo, kdybych byla, protože jsme se měli rádi a cítili se zodpovědní a připravení.
hm.

is this desire?

1. července 2018 v 4:54 | J.
bezcielne sa vyhýbať črepom dní
nemať chvíľu kľudu
z každučkého póru a vrásky presakuje bolesť a zraniteľnost
byť mladý, naivný a citlivý je skutočne otrasné
to snáď ľahnúť si pod perinu a udusiť sa
vliezť do horúcej vane a zaspať v nej a utopiť sa

prázdniny sú vždy tak ubíjajúce preboha

30. června 2018 v 14:38 | J.
cez ulice chodia ľudia
majú svoje životy, závislosti, obrúčky a bolesti
to ja mám ľen svoj kufor
tri košele, pár osamelých rokov a jedna láska sa doňho snád vmestí

cez drát sa na plot obilie ovíja
táto letná nečinnost ma vážne ubíja
na modrej fotelke pod fotkou mesta v ráme
a príde mi to ako umučenie
do kufra veci ako v hlave naházané

a chcem ľen ležať
dívat sa cez okno
počúvať stále ten istý flák od Deža Ursínyho
znovu a znovu
nežne sa trápiť tou náhlou zmenou
nežne sa trápiť sladkou predstavou, že tu nebudem sama


ach

29. června 2018 v 17:07 | J.
lámaj ma, miláčik
opi ma svojou nespavosťou
nech zo mňa ostane len popol
nech sa pod tebou celá rozplyniem
udus ma svojou láskou

nech nežijem v tejto neistote
nech nezaspávam s plačom
a smutne si budem spomínať na tú pieseň
ako že bola?
hlavu mám prázdnu, no len tvoja tvár je v nej
ach áno, takto to bolo ..

keď sa na vás šuhaj zadívá uprene
ako tie čerešne budete červené
neverte mládencom, keď sa vám zapáčia
vyjedia vám všetky čerešne z koláča

Malý princ, strana 72

28. června 2018 v 19:49 | J.
"Co mám udělat?" řekl malý princ.

"Musíš být hodně trpělivý," odpověděla liška. "Nejdřív si jen tak sedneš do trávy kus ode mne. Budu tě poočku pozorovat a ty budeš mlčet. Jazyk je zdrojem nedorozumění. Ale každý den si můžeš přisednout blíž."

Nazítří se malý princ vrátil.

"Bylo by lepší, kdybys chodil vždycky ve stejnou hodinu," řekla liška. "Když například přijdeš ve čtyři hodiny odpoledne, už od tří začnu být šťastná. Jak bude hodina ubíhat, budu stále šťastnější. Ve čtyři hodiny už budu celá nesvá a znepokojená. Objevím cenu štěstí! Ale když budeš chodit kdykoliv, nebudu nikdy vědět, na kolik hodin si mám nastavit srdce... Potřebuji rituály."

konec června

25. června 2018 v 19:49 | J.
začátek

marble

24. června 2018 v 12:36 | J.
a utíkat, zběsile utíkat, vrážet do sebe a pak se dívat z okna auta na ubíhající pruhy, čárka mezera čárka mezera, bílá na černé a žluté stíny reflektorů, nechat za sebou všechno, někdy si tak moc přeju, ale mám takovej strach z neznámýho, zároveň to známé chci opustit

štípe mě kůže pod očima, narůžovělá a křehká, jemná a citlivá, chci se stát kytarovym riffem, stát se hlukem, aby mě lidi slyšeli a vyhledávali, aby po mě skákali a já se jim vryla do hlavy a oni se mě nemohli zbavit,
každej je tak příšerně sám, no ne snad?

left behind

22. června 2018 v 17:23 | J.
teď když mám konečn výsadu mít pocity, necítím nic.
už dvacet dní a pár hodin
všichni jsou krásnější, zajímavější a viditelnější než já
chci se rozmrdat na malinký kousíčky
po tomhle verši jsem chtěla napsat "a pak je budeš držet pohromadě svýma velkýma dlaněma"
ale nechci bejt romantická, ani naivní
ani osamělá
.
zatímco jsem vším tím
unavená z toho všeho


v nečinnosti očekávám další dny a týdny

19. června 2018 v 12:17 | J.
nad domy chvíli před lijákem
držím ho za kotník, zatímco si do stehna zapichuje jehličku
tisíckrát a znova a znova, inkoust mu teče žilama
inkoust mi teče komorama
pak mu ho zvrátím ve škrábavým polibku

Kam dál