if you dont wanna hear it, then don't

Včera v 7:26 | J.
maybe you weren't on my side all along
i know it's sick

hodinu som včera volala s Josefkou
a hrala som ocovi the cure a priessnitz
bolela ma hlava a celé telo a líca mi ľen horeli
poslednou dobou večer plačem
než sa ponorím do hlbín spánku
počúvala som bully
i remembeeeeer things gettin better
po tak dlhej dobe už by som snáď mohla byť trochu rozumná
trochu odolná
trochu nefatalistická hahahahaha
radšej byť fatálna než fatalistická
a nieje to vlastne tragikomické
ako si z každého muža niečo osvojím

lenže vieš, ja proste chcem
chodit na prechádzky, piť, chodit na koncerty
kričať a jazdiť za tebou hodinu metrom
kradnúť ti oblečenie a muckať sa s ním, s tvojou vôňou na košeli
usmievať sa na tvojich rodičov
dívať sa ako hráš na gytaru
jazdiť na slovensko
a tlačiť sa na malom rozťahovaciom gauči
dívat sa na teba, ako si obliekaš biele vyšisované tričko na plochý hrudník
z postele pod perinou
postupne sa naučiť neskrývat modriny a hryzance na hrdle
od teba
ísť vedla teba
držať ťa za ruku, keď sa budeš sklánať
pobozkať ma
 

drums

Pondělí v 14:20 | J.
don't let them know
oh no no no
they ruin everything
they kick your guts
just to make you care
couldn't stand the way
i don't care anymore
SORRY HONEY
I AM ALREADY BEING DISAPPOINTED BY SOMEONE ELSE
don't wanna let you know
how i'm feeling
it's all my fault all my fault all my fault
it's all my head all my head all my head
and it scares me so much
to be a woman and not to be enough beautiful for all of you
no idea if you think of me
as of a friend
as of a one night stand
as of the love of your life, your one and only
the possibility
the opportunity
and everything in between
please just let me know you care
let me get what i want please please please

sunday

Neděle v 21:10 | J.
בוכה
לפני
לישון
 


dopiciuzkurvasirozmrdamhlavuostenu

Sobota v 20:49 | J.
neznášam tento blog
neznášam sama seba
neisom dosť dobrá
dosť dievčenská
dosť krásna

sen 13.10.

Sobota v 7:32 | J.
snívalo sa mi, že p. mal svadbu. bola som z toho nešťastná a tak som utiekla do lesa a cez les až k rieke, kde stál velký mlyn. dostala som sa príliš blízko mlynu, zaujímalo ma to, tak som preliezla skrz laťky nad vodou a zrazu som sa tam zasekla a nemohla som sa dostat preč. podo mňou sa točili mlynské lopatky a voda burácala a bola veľmi divoká a ľadová. jediná cesta von bola ta, ktorá by mi rozpárala brucho. alebo ma napadlo skočiť do vody a kus doplávať, ale z tej divokej rýchlo sa točiacej ľadovej vody sa mi robilo neskutočne zle.
zobudila som sa nevoľnostne vydesená, hlava ma bolela z vína a brucho z hladu.
potom som zaspala - dostala som sa von z mlýna a išla som navštívit svoju starú prastarkú do veľmi pekného domova seniorou. vzala som ju na prechádzku, viezla som ju na vozíčku skrz úzke krásne uličky ako z Talianska alebo Francúzska. a ona mi neustále vyprávala, aké je šťastie byť mamička. a každých desať minut sa pýtala, či som tehotná.

v tme

Pátek v 23:20 | J.
možno tam sa to celé začlo
nová etapa
keď som zatvorila oči
zatiaľčo kittchen hral až se znova narodím
možna som sa znova narodila
deje sa tak každý deň
a keď sa znova narodím
prosím, ty ma už nechaj byť
veľmi ťa prosím
zaslúžim si to.

alright

Pátek v 21:49 | J.
moje písmenká
teraz si tu ty,
L.

my head

7. října 2018 v 9:01 | J.
tie veci, čo píše opitý
napíše ti o tretej v noci
je opitý, nespí, možno je na kalbe
poznáš tie chvíle, keď si niekde vonku
a stejne ti tam niekto chýba
napríklad muž, s ktorým si prehovorila jednu vetu
a ktorý sa ani nesnažil naviazať kontakt

a zatial čo sa muži vonku zakusujú do noci
ty si pred spaním prehrávaš rôzne scénare
vyber si kombináciu muža a situácie
dobre, dnes to bude tento
klačí nad tebou, pevne ťa stísa mezi kolenami
takže neutečieš
rozmýšlaš, či by si sa mu mala pozerať do očí
skús nemyslieť na to, že si vo filme

keby len vedeli
a neustále pulzujú
právě aktivní
právě aktivní
právě aktivní

it seems you killed her in your angst

5. října 2018 v 6:58 | J.
až budu mít kapelu,
svedu všechny kluky svýho života pod jednu stage
a možná se navzájem omlátí v moshpitu,
s nejistym kousavym tušením, kdo každej z nich je
až budu mít kapelu,
zkusim hrát v lodičkách a nezlomit si nohy
možná si moje písničky taky někdo pouští,
jako já si pouštím kapely mužů, který se mihli v mym životě
a lpí na každym nahranym nádechu
jako já
možná se naučim vážit si sama sebe
budu mít něco většího
na co se konečně upnout
a bude to vycházet ze mě
přijdu si totiž nekompletní jen tak, jak jsem
a to je špatně
(ale je to tak, tak to přijmi hihihi)
nechci bejt nekompletní
chci si vystačit sama se sebou
abych pak stačila ostatním

jsem mladá, vzrušivě zákeřně nesnesitelně mladá
jsem krásná
jsem nekompletní!

chci spát

3. října 2018 v 16:41 | J.
dneska ráno najednou obloha potemněla a začal šlehat kapky deště, a do toho ten ukrutnej vítr .. to zvíře je tu!
dneska byl náročnej den, už v jeho polovině se mi objevila migréna a vztek (proč se mnou nekomunikuje?), a v jednu chvíli jsem dkonced myslela, že se prostě rozpláču. ostatní by mi to až do konce mých dní tady neodpustili, vysmáli by se mi, a já bych to špatně nesla, i když si říkám, že mi na nich nezáleží. ale asi nakonec záleží, kdyby na to přišlo. navíc jsem se po dlouhý době namalovala (dala si linky, řasenku, rúž, makeup, a očividně jsem si už odvykla). nojo, jenže s linkama a černejma očima jsem se ani nemohla vyplakat v tichu a soukromí na záchodech.
poslední dobou pláču v metru, když jedu večer domů. když nemám řasenku, tak to ani neni vidět. ty černý okna a pruhy míjej, tepe do mě nějaká hudba, a já pláču a pláču. lidi si nevšímaj, neptaj se, nezajímaj se. a než přijdu domu, otřu si tváře a pak si udělám horký kakao, vlezu si do vany, zkouknu facebook a pak usnu.
přemejšlim, jestli jsem někdo mimo tenhle smutek, a bojim se, že nic jinýho ze mě už nezbylo. nemám žádný zájmy, záliby, o ničem nic nevím, nemám žádnou úchylku, neviděla jsem všechny filmy, nečetla velký filozofy, nevytvořila nic hodnotného. veškerou mou bytost zaujímá jen touha po lásce a bytostný smutek z její nepřítomnosti. nojo, a jak můžu vlastně okouzlit muže svých snů, když nikým nejsem?
a mezi tím vším stárnu a má tvář hrubne a vlasy jsou delší a delší, ale jsem víc a víc ustrašená. chci spát a nechám si zdát, že kolem je listí podzimní. a ty.

hihi

2. října 2018 v 16:14 | J.
možná se za mnou otočí
milej zrzavej kluk
budu ta "něžná a přitom uhrančivá holka",
o který bude psát ve svym deníku
pojedeme k velkýmu jezeru v lůně vysokejch hor
bude bořit hlavu do mé kůže,
jak se budu před spaním mazat tělovým kokosovým mlékem
budeme si číst knížky než jeden z nás usne
budu v každym zápisu do jeho blogu, do jeho deníku
potají si ho budu číst a mlčky se na něj budu dívat,
jak večeří, jak si obouvá boty
mlčky s připitomělým úsměvem

cause you are nothing i cant get over

1. října 2018 v 16:08 | J.
ale nie, rozhodne si nesmutním
pri sentimentálnom fláku
cause youuuuu are nothing that i can't get over
a to lámanie v jeho hlase
ale nie, rozhodne neležím doma pod perinou
a vonku neprší a není zima
všetko to boli len hry
len si si hral, nič nebolo uprímne
bojím sa, že veškerý ľudský kontakt,
ktorý som považovala za pravdivý a uprímný,
bola ľen hra
ze to tý druhý tak nemysleli
čo ja viem
bojím sa a bolí ma to
snád sa cez to prenesiem
zabudnem
uzavriem sa
naučím sa žit si sama pre seba
zatvorím sa doma a nebudem sa s nikým vyprávať
velmi rýchlo zomriem v osamotení
ked vonku prší, stejne sa nedá ísť von :)

věčná bolest!

30. září 2018 v 11:08 | J.
utíkáš mi, utíkáš
proklouzáváš mi, vylejváš se z mýho náručí
růže usychaj a klopí hlavy
nad tím mým neštěstím
nad těmi mými opuchlými rty
nad tím kapesníkem, rudý skvrny, nic to nebylo
snad pro tebe
sedím v divadle a prsty mi voní cigaretama a tim tvým neskutečnym parfémem

muži jsou tak zvláštní
čím dál víc mě baví, fascinujou, inspirujou
děsí, klamou, ubližujou

měla bych se naučit být sama
plnohodnotná kompletní žena
jenže jsem bez muže tak nešťastná
nic bez něj pro mě nemá smysl

disociuješ

27. září 2018 v 22:02 | J.
co jsi čekala
sama jsi šla
řekla jsi tak jo
a najednou tě chtěl líbat
co jsi čekala
strnula jsi
vždycky strneš
jsi nemožná
nikdy nikoho nebudeš mít
utápíš se v představách
a když se to má stát,
když se tě někdo dotkne,
pozvracíš se
a on tě uz nikdy nebude chtít
muži nemaj trpělivost
každá je dřív nebo později přestane bavit
omotaj si tě kolem prstu
zamiluješ se
oni tě svedou, pohodí tě, znásilní tě
pak už ti nikdy nenapíšou
nechaj tě samotnou
s modřinama, s ulepenejma stehnama
vezmou si, co chtěj
a už nikdy to znovu nechtěj
jsi nepotřebná, nechtěná, pomačkaná,
zneuctěná, nečistá, nešťastná, opuštěná, odhozená
pere se v tobě ta nesnesitelná touha
a nesnesitelná nechuť a bolest a strach
jsi strnulá
neschopná se pohnout
neschopná dýchat

ještě tak třikrát

27. září 2018 v 6:38 | J.
v noci zvláštní sny
včera na Kittchenovi jsem si připadala izolovaně
vubec mi nešlo se vpít do hudby
až na poslední píseň, kterou jsem slyšela poprvý
bylo to něco důležitýho. stála jsem tam ve tmě se zavřenejma očima a basa mrdala a někde z dálky zněla ukvílená kytara
až se znova narodím
v metru jsem pak viděla líbající pár a došlo mi
že si nedokážu představit tohle dělat, být takhle, jen tak suverénně a spontánně. že to bude chtít tolik odvahy se srovnat s tim, že mám vztah, že nebudu spát doma, že si už nebudu pamatovat každou pusu.
já vim, mám spousty možností a jsem už dospělá. to mě včera tak moc přiškrtilo. že můžu, co chci, že mi to nikdo nezakazuje, že stačí jen chtít a všechno závisí jen na mně.
já vim, mohla bych bejt s nějakým klukem, jen tak, ze zvědavosti, z toho, že prostě budeme spolu a nějak to bude. ale nikdy by to nebylo takový, jaký jsem si vysnila. a já vim, že to takový bejt může. vím to, protože jsem potkala někoho, koho jako bych znala už z minulýho života, a přitom je dokonale novej a tajemnej a je co objevovat a učit se. on toho ví víc, než já teď vím, a když poběžíme vedle sebe jako dva vlci, budu běžet rychleji, budu vyčerpanější a udýchanější, ale budu mít oheň v ústech a budu zářit nocí, rozrážet vzduch, cítit ducha lesa, a naučím se být silnější.
on vzpomíná na zamilovanost, na to, co bylo, a už není, je nešťastnej, chce utýct. oba jsem uvězněný ve svým pekle - proč se teda nedokážeme navzájem osvobodit? proč se nesnažíme skrz mříže prostrčit ruku a pokusit se otebřít klec toho druhýho?
včera večer mi ale došlo, že moje klec je otevřená. stačí drknout do dveří a ty se se zasténáním, ale poměrně lehce otevřou. a já budu moct vystoupit ven z tý klece. a až se mi to podaří, budu volná, ale jak se znám, nejspíš se do ní dobrovolně vrátím.
možná se pak pokusím otevřít tvou klec a pustit tě na svobodu. nezamknu se k tobě do klece, pustím tě na svobodu a pak si ty jako svobodná entita vybereš, jestli chceš bežet vedle mě nebo utečeš do volnosti.
a při tvém dotyku se znova narodím. něco ve mně zemře a nahradí to něco nového. duše je pohyb. láska je pohyb.

dvacet šest mínus devět plus dva plus jedna plus osm

26. září 2018 v 18:36 | J.
oukej, zase jsem to asi trochu přehnala.
l. mě chce vidět v pátek, to jenom já jsem se tak podcenila, že už se mnou nikdy nebude chtít mít nic společnýho. na tyhle hry je už moc starej, a já jsem moc mladá na to to nemyslet vážně.
teď jdu na autobus, je mi zima, mám červenej kabát. jemu se líbil, sluší mi. mám rozcuchaný vlasy a monokl na levym oku a nahej nehostinnej obličej. jdu na kittchena a nejdřív jsem tam chtěla s P., ten mě ale poslal do píči. včera mi řekl, že je taky hajzl, ale aspoň inteligentní. mluvili jsme o našem společným snu, bejt dva zamilovaný sami v přírodě. daleko od města, daleko od lidí.
l. mě zval na koncert, seru mu na to, nechci se zase rozbít, druhej den litovat, muset jít domů příliš brzo. bejt náhodná holka v backstagi. chci ho ale vidět v tý nejčistší podobě, zpocenýho v extázi, vidět ho bejt zdrojem zvukovejch vln a mýho chvění se v nich.
prej nikdy nepotkal nikoho tak křehkýho jako mě. p. by po křehkosti šílel. ale je to hajzl, jako každej.
ty si mi ale roztomile dievčatko:)


she spent a lot of tears and im just fine

26. září 2018 v 7:09 | J.
zelený oči,
překvapilo mě, že jsou tak světlý
v tý potemnělý místnosti se zdály tak temný
že by se jedna utopila
ale to jsem neměla v plánu
neměla jsem to vůbec v plánu
neměla jsem vlastně žádnej plán
nejdřív jsem odmítla
ale teď bych moc chtěla
dotýkat se tvých rtů

spíš než z tebe
zešílím z tý myšlenky
že už mě nikdy nechceš vidět
a co jsem vlastně čekala hihihi
na tohle jsem moc citlivá a mladá
a čím víc mužů poznávám,
tím výjimečnější mi blonďatej princ přijde
je zakletej.
budu se tedy muset stát čarodějkou
nebo se jí naopak odestát

čaj

14. září 2018 v 19:26 | J.
pršelo a zase bude pršet
čaj mi už dávno vychladnul
poslouchám kittchena
a jde mi to roztrhat srdce
je mi zima
nechci teď na tebe myslet, na tebe, můj milý, neznámý, krásný, úzkostlivý, blonďatý, zadaný, vzdálený princi
(vidíš mé zoufalství ..)
piju ten studenej čaj a mrznou mi nožky
nejspíš ten příběh o Taťáně a Ivanovi Alexandroviči nikdy nedopíšu
nikam to nevede
dnes jsem se svěřila A.
a ona hned řekla, že potřebuje konec Evžena Oněgina
.
chvíli jsme mlčely
a já pak přes tu všechnu úzkost řekla ta ostrá slova
"..já píšu Vám - co mohu více...?"
a A. se na mě laskavě dívala vševědoucím pohledem a pevně mě obejmula
usmívala jsem se a skoro plakala.

září

12. září 2018 v 22:01 | J.
pořád na tebe myslím

c'mon

8. září 2018 v 23:43 | J.
myslím na tvoj kabát
myslím na tvoj zapalovač
v ľavej kapse, nevedomo ho lískam
baby baby ain't it true i'm immortal when i'm with you
chcem sa pretĺkať mestom, chodiť ulicami, smiať sa
byť živá, silná, sebestačná sebevedomá žena
dráždiť ťa, utekať ti, nechať sa chytiť, nechať sa milovať

Kam dál