wie Hunde

Neděle v 10:11 | J.
poběžíme
já a můj bratr
vlasy zapletený do kudrlinek
zámků na jižní Moravě

poběžíme tímhle životem
bez naděje na vyšší platový ohodnocení
na sousedy s míň dětma
tramvaje bez mužů,
co ti darují úzkost pohledem

poběžíme jako psi
zběsile, zmateně, zadýchaně
tlapky rozedraný ostřím prostosti
 

mám zlámaný nohy a ty jsi daleko

29. září 2017 v 23:27 | J.
dny jsou nudný vleklý film
noci propocený sny
mý démoni buší do oken
řetězy řinčí tím zběsileji
čím urputněji se je snažím zapřít
lidi pujdou ven
budou se milovat
miluj mě
počkej na mě
teď nemůžu běžet se smečkou
mý nohy jsou zlámaný
prsa rozdrásaný
teď ne

out of the sky into the dirt

23. září 2017 v 7:34 | J.
nesnášim podzim, rýmičku, kašlíček, střepy v krku. ty studený ztuhlý rána jsou k nesnesení.
nesnášim se pořád smát a mluvit naprázdno, abych zahnala nervozitu a třes
štvou mě lidi, který ze mě vysávaj energii, štve mě bejt tam, kde jsem.
cítím se fakt zvláštně
 


stejskání si

15. září 2017 v 22:02 | J.
kolik životů člověk má
a kolik jich potřebuju
abych se vymotala
odpustila a zapomněla?

daydreaming

13. září 2017 v 20:57 | J.
něžnost tepla peřin
thom yorke mě přivádí k slzám
nesnesitelně krásná bolest
všechno se sbíhá do jednoho bodu
ze kterého již není cesty zpátky
všechno je tak, jak má být
uzly na pupeční šnůře osudu
ať už chci nebo nechci
všechno se sbíhá k nim
stojí kolem mě jako totemy
uprostřed je ohniště
očista ohněm
ohni kráčej se mnou
plamen svítí jen pokud
do něj přikládám utrpení
utrpení a plamen jdou spolu
věčné děti, siamská dvojčata navždy
nadechni se pod vodou
otevři oči ve světě snů
již není cesty zpátky
ale minulost se ti vždy bude připomínat
odpustit
odprostit se
ach bože, proč jsem tak komplikovaná

666 666 666

11. září 2017 v 21:34 | J.
vztek

drsný kecy dospívání v nezávislost

2. září 2017 v 15:38 | J.
bouchání ve vrchním patře
v přízemí je tma
všechno se tady rozsype
rodinná idylka
drsný kecy
chci to dělat jinak, chci žít jinak
halucinace z třetího patra
420 chci tě naštvat
tak už kurva rezignuj
and if you wouldnt mind
i would like to breathe
i would like to leave
bílý stěny
v mý hlavě mrdka
stereotypu, včasnýho usínání,
zdravýho stravování,
žádnýho odmlouvání
chodim ode zdi ke zdi jak šelma
tracyho tygr
chci se vzepřít tvejm pravidlům,
tvý nadvládě, tvejm výčitkám
nechci skončit vygumovaná,
opuštěná a beznadějná

to bych si přála

27. srpna 2017 v 12:07 | J.
chci být ikona
chci být umělec
chci být ohňostroj, kterej svou velkolepou krásou oslňuje a oslepuje ty na zemi
chci byt slavná a mít moc
chci být blázen
blázen do života
chci být intenzivnější, ostřejší, divočejší
chci nést krásu v každém pohybu
chci prožít každý den, každý nádech

chci hořet do života

achjo

22. srpna 2017 v 19:41 | J.
úzkost v metru
velký město
lepkavá rtěnka
mastný vlasy
vyprávím všem o všem
a přitom jsem neproniknutelnej
zámek s uplně zdobenejma
i uplně temnejma místnostma
zázraky už se dávno nedějou
tak snad už na ně nevěřim
od teď
od dnešního dne
od dnešního posledního snu
od teď už nikdy

rozpadáme se

20. srpna 2017 v 10:57 | J.
cítím se svázaná s vesmírem
jsem svázaná s vesmírem
všichni podvědomě tušíme,
že se ženeme ke zkáze
tančíme, opíjíme se, přežvykujeme tuhý maso
musíme to zvládnout sami
iluze, kterou vidíš, je skutečná

azur

17. srpna 2017 v 21:02 | J.
skočím ze třetího patra betonový budovy
probudím se těsně před pádem
umřu doopravdy, když umřu ve snu?

vlny se rozbíjí a další se zdvíhají
jako život
uplně běžný i uplně divný sny
uplně běžný i uplně divný dny
plynou
lámou se na břehu

jsem modrá květina
čekanka
čekám

nadpis 0.66

8. srpna 2017 v 11:51 | J.
čtu si starý deníčky
starý články na blogu
ráno po
večeru šílenství, hořících tváří a lýtek
sýrový pachuti, pootevřený rty
ráno je všechno klidný
a líný a míň palčivý
čtu si starý články na blogu
vzpomínám s láskou

úplněk

4. srpna 2017 v 15:06 | J.
dívky v modrém
vaří nad ohněm růžovou vodu

do domu vchází návštěva
cizinec
mladý, hloupý, nezkušený

zouvají mu lýkové sandály
potírají mu nárty zlatou barvou
trhají s ním a škubají
krmí ho kukuřičnou kaší a svými zvyky
škrtí ho jeho hedvábnou kravatou
třou se nosem o jeho kůži -
voní pepřem a špatným dětstvím

než bude obětován
vyválejí ho v hrubozrné soli
ozdobí ho cucfleky a modřinami

a já, celá v zlaté, rudé a nahé
na popravišti vidím, co se mému muži zdálo za sen

modrá voda

29. července 2017 v 12:27 | J.
v lásce, kterou žiješ
rozbitým lahvím umírání nepomáhá
tohle zrcadlo ti ukáže tvá dětská traumata
jen pokud rozkousneš rty a paracetamol
modré tváře vrhají zlostné pohledy plné zmatku
bylo ti dvanáct,
tví rodiče se šli projít podél řeky
seděla jsi v autě
mrtvolně klidná
projelo tebou nutkání nastartovat auto
a vjet do řeky
musela ses kousnout až do krve
aby tvé ruce zastavily
bylo ti dvanáct
cítíš to ještě teď
neseš si to v sobě

brána do nevědomí

25. července 2017 v 22:23 | J.
vybledlý city na barevný fotografii
rudý plný rty
a kde jsem teď já?
prý ses změnil
a já taky
kdo teď vlastně jsem
nikdy jsem to nevěděla
zeptal ses, jak jde život
a já si uvědomila,
jak se asi může mít holka,
co si už přes tři roky vede
tenhle debilní blog
a hraje si na hrozně dospělou
a přitom chce jen trochu něhy
bez pocitu viny

palmy

21. července 2017 v 11:09 | J.
cítím se tak zvláštně
jako bych byla ve snu
procházím tropickým pralesem
ve světle růžových šatech
je dusno a vlhko
depersonalizace
během záchvatu horečky
mrtvá těla lesa
a zlatem vyšívaný kabát mého milovaného
červené tlumené světlo a dech
vidíš mě jako v galerii
v zrcadle, v každém okamžiku tvého snění
jak stojím uprostřed deštného pralesu
a dívám se ti zpříma do očí

nevim proč

6. července 2017 v 23:00 | J.
proč se strach a úzkost projevuje bolestí břicha?

atom

27. června 2017 v 16:44 | J.
PRÁZDNO
velmi
kruté
dlouhé
tiché
se srdceryvnou ozvěnou

PRÁZDNO
PRÁZDNÝ
PRÁZDNOTA
papír k papíru
kéž nejsem nikdy sama
celej svět by zítra shořel
poslední dobou si představuju konec světa
všichni nehnutě stojí
a do nebe šlehaj plameny
budem se držet za ruku
a pak prostě skončíme

intoxicated

19. června 2017 v 19:42 | J.
chci vdechovat Rimbauda
a Gainsbourgovy cigarety
tenký a elegantní coby linky BB
nakreslené uhlem,
jenž v ruce držela Kleopatra dávno před Schielem

VE VÍNĚ JE PRAVDA! řekla si a pak
na stole kavárny s dřevěnými stěnami
potřísnila Kunderu červeným
nebyl z toho moc nadšený, ale
napříč všemu se jeho postel v ateliéru
stala jevištěm

při červáncích
umírající hvězdy
se svlékám před zrcadlem
a myslím na to,
jak je smutné, že Baudelaire není divákem
té proradné červeně mých líc
mon Dieu, nechť je takových chvil víc!

vem si kousek

11. června 2017 v 10:51 | J.
ty vkrádavý řeči jsou tu zas, ta děvka se mě zeptala: "Víš, co je smutný?" A já čekala něco vtipnýho, a ona si dovolila říct:"Jak moc se snažíš získat pozornost a stejně si tě nikdo nevšímá."
Ovazuju si kotníky samteovou stuhou a pak se narovnávám do bolestivě rovné pózy a skrz celý kostel zní sborový popěvek - je to trochu Morricone, trochu Liszt, ale každým pádem to připomíná velké prašné rudé skály.
tak a teď vážně, kdy už přijde to, na co čekám?
ach, on už je červen?

Kam dál