tak ahoj a tý holčičce, která se sem chodila vyplakat, posílám do minulosti pusu a naději

19. listopadu 2018 v 16:05 | J.
stěhuju se
dík za krásnejch pět let tady na tomhle blogu
dík, že jsi mi tohle místo převrhl, znásilnil a vybrakoval
je mi líto opustit to tady
ale zároveň to beru jako posun do nový kapitoly.
tak se mějte.
 

lookin for a new home

18. listopadu 2018 v 21:25 | J.
thanks for ruining this place, man

there's a killer on the road

14. listopadu 2018 v 21:54 | J.
nadpozemské
vnútorné
impulzy
z iného sveta
jim morrisson
ľudia sú odpudiví keď prídu tie zvláštne dni
chronická depresia
od začiatku vekov stále so mňou
si svoj jediný priatel
svoj jediný protivník
môžeš nájsť niekoho, kto zmierni tvoje trápenie
môžte tancovať okolo ohňa
rituálne krvácať
počúvať doors
splodit sedem detí, pokaždé za splnu
vdychovať ich čistú vôňu nepozemského pôvodu
ale neunikneš tomu
zbýva ti ľen sa s tým zmieriť
každý sme sám
 


kills to be resistant

13. listopadu 2018 v 6:42 | J.
posbírám ty střepy
posbírám tu zvlhlou sůl
políbím bříško prstu malému chlapci,
kterýho střep omylem říznul

nahnu se přes stůl v hlučný hospodě,
přitáhnu si tvou ruku
políbím ti bříška prstů
posbírám ty střepy
budu se snažit se s nima nepořezat
nakazim se tvou krví
zacelím tě
zacelíš mě

hahahaha

11. listopadu 2018 v 21:01 | J.
kupí se na mě různý směry
a všechny vypadaj strašně slepě
vtipný, jak jsou osudy propletený
způsobem, kterej by tě nikdy ani nenapadnul
můžu vlastně cokoli, co si zamanu
jenže co chci?
ta rozmanitost ..
to nekonečný množství různejch scénářů ..
člověk je odsouzený ke svobodě

I'LL BE DANCING FREAKING OUT

8. listopadu 2018 v 19:30 | J.
to je keď si povieš, že konečne napíšeš niečo nekryptické, niečo, čomu bude rozumieť aj niekto okrem teba, ale prečo by si sa mala snažiť, aby ti ostatní porozumeli .. ten pravý ti porozumie aniž by sa musela pretvarovat, snažiť a zjednodušovať. everything at its right place.
keď idem domov v koženom kabáte, nohami v červených pančuškách rozhrabujem žlté lístie na ceste. moje nohy sa zdajú v odraze krásne. ako krivky yves saint laurenta, ako krivky návrhárov aut v reklamách.
veci sa začnú diať keď na nich prestaneš lpieť. to si uvedomujem, ale je tak ťažké snažit sa nestúpať si po šťastiu. dni míjajú a ja si pripadám ako vo filme, lenže toto není film, lebo nemá dej, nemá zápletku, nemá žiadne hlavné postavy, je to skor ako dívat sa z vlaku na všetko to okolo, míhajúcu sa príradu a domy a nemoct nič spraviť, nemoct zasiahnút do deja. lenže ja nemám žiadný dej. a teraz je mi to jedno. nieje to už tak bolestivé, už dlho som nemala žiadný záchvat. terapeutke som povedala, že si musím rozmyslieť čo ďalej. či budem pokračovať v terapii, či skúsim psychiatra alebo sa na to vykašlem a budem sa snažiť s tým dáko popasovať sama. mala som sa jej ozvať, ale ešte som to nespravila a ešte neviem, čo jej poviem, a ešte mám čas. ona počká. narozdiel odo mňa, ktorá chce všetko hneď a na všetko sa až prílišne upína. veď ty vieš, o čom hovorím.
no, vždy som si myslela, že to bude iné, pozerám sa na ludí okolo mňa a všetci sú takí rozmanití a cudzí a ja si pripadám, že mi niečo hrozne viditelne chýba, ako keby som išla von a všetci by žiarili sebevedomím a opíjali sa a mali vela kamarátou a strašne dobré a kool hadry a ja tam prídem ustrašená a nahá .. alebo nie, to nieje ono. skor si pripadám, ako keby som si zabudla zobrať sukňu a na sebe mám len tielko a pančušky. proste niečo je strašne zle a niečo mi strašne chýba a som strašne nekompletná a je to strašne vidieť a nikto mi nechce povedať čo je zle, ale všetci sa na mňa tak divne dívajú a ja sa z toho idem zblázniť.
Keď ideme s ocom domov autom, púšťame si the cure na cédéčku a ja kričím s Robertom Smithom na celé auto a oco sa usmieva a nič nehovorí, lebo si myslí, že som šťastná. Áno, tieto chvíle mám rada, byť s ocom v aute, mlčať a len počúvať hudbu. Povedala som mu, či vie, o čom je ten text a potom som mu začala vyprávať jak Roberta Smitha k posteli priviazal svojou pavučinou veľký pavúk a on sa nemože pohnúť, a že tým pavúkom je depresia. Aha, povie len otec, lebo nikdy toto nechápal. Vie, že niečo je zle, ale nedokáže sa o tom so mňou porozprávať. A mne stačí, že ľen spolu ideme autom a počúvame the cure, alebo keď z plných plúc pekne od srdca kričím SAY IT AINT SOOOOOO

čas

31. října 2018 v 20:47 | J.
bije to
nízke skoro až infrazvukové tóny
všetko to ožíva
budí sa to
v tebe
vo svete
v predspánku
všetko sa to rodí

girlfriend in a coma

31. října 2018 v 7:11 | J.
hihihi

i've come home i'm so cold let me in your window

26. října 2018 v 18:24 | J.
poznáš to
keď ideš ďaleko
a jediné čo si chceš zobrať zo sebou
je ten muž
ten, ktorý s tebou není
ten, s ktorým by kilometre ubiehali
a aj noci na zemi by boli krásne
ten, od ktorého sa teraz vzďaluješ
ale si mu vzdialená aj keď stojíš vedľa neho
tak moc by si ho chcela pohladkať
nemáš na to právo

poznáš to
keď si stovky kilometrov od domova
a jediné čo by ti tu stačilo
je ten muž

na tajemství života

25. října 2018 v 7:11 | J.
svými slovy mohu stvořit vše, co se mi zalíbí
svými slovy mohu spálit na tisíc pevností
svými slovy panuji
v stříbročerném odosobněném království
vše, co chceš, nechť se ti zjeví na stole
vše, po čem toužíš, nechť tě netopí v zármutku reality
teď jsi tu s námi, tu s námi vládneš
vládneš silou tisíců jezer a tisíců ohňů
svými slovy pobiješ celé národy, svými slovy rozžehneš srdce
jen na jedno strašlivé tajemství tvá slova nestačí

ach

23. října 2018 v 21:25 | J.
a už jsem s ním, se svým synem

exchange

23. října 2018 v 17:58 | J.
podliaté oči
dotýka sa ťa túžbou svojich chladných rúk
strháva ťa za vlasy a miluje ťa
odosobnene
je to len scéna z filmu, dve náhodné postavy
vo vlaku
lars von trier
podialité slabiny
chemická vazba
"chci vás pomilovat, slečno"

treat her better, boy

21. října 2018 v 20:59 | J.
proč svoji cenu zakládám na tom
jestli se líbim někomu, kdo se mi líbí
a připadám si fakt jako děsnej trash
its magic how you make me feel like trash

proč mi přijde že si nezasloužim lásku
že nejsem dost dobrá
pro něj
pro kohokoliv

wtf

20. října 2018 v 7:01 | J.
haha já se tak zlila včera
jak hovado
teď jsem vstala, ale není mi špatně
z výpisu zpráv jsem neudělala žádnou píčovinu
jen jsem volala Josefce
a vůbec si to nepamatuju
většinu věcí si nepamatuju
vim že jsem na všechny řvala že snad si to všechno nebudou ráno pamatovat, jinak se jdu zabít
wtf prostě

ňufy ňuf

18. října 2018 v 21:07 | J.
moja maličká
ušatá
krčí sa mi v dlani
bude zvedavá a krásna

rip

17. října 2018 v 22:28 | J.
tenhle blog je křičení do prázdna
celej můj život je křičení do prázdna
nikoho nezajímám, nikdo mi nepíše, nikdo se nestará
kdybych třeba chcípla, tak je to všem fuk
poslední dobou mě bolí hlava, nedokážu zaostřit, bolí mě oči
a jak se snažim zaostřit, tak disociuju
mám špatnou pleť
zlomený nehty
poslední dobou strašně moc brečim
v autobuse, v posteli, předtím než usnu
fakt moc jsem plakala před mámou včera
říkala jsem jí, že chci jet na mac demarca do bratislavy, že bych si sehnala i lístek
a ona o tom nechtěla slyšet
kdybych byla starší, neptám se a jedu
sama
a asi bych tam samotou chcípla
a pak jsem mluvila o všem co mě trápí
mluvily jsme o tom, že bych zkusila antidepresiva
nechci bejt takhle smutná
udělám cokoliv, abych necítila tuhle bolest
jsem strašně osamělá, opuštěná, je to křičení do prázdna, lhostejnost
a sere mě, že mi nikdo nepíše
nikoho nezajmám
muži jsou mrdky
a já to příliš řešim
nechci se už někým nadchnout a pak se tak moc zklamávat
budím se v noci a brní mi ruce nebo nohy
tisíce malejch jehliček
představuju si různý věci
který se mi nedějou ani se nestanou
proč si kurva už nedokážu najít kluka
abych měla pro co žít
nic mě tady nedrží a všechno mě bolí
prosím prosím prosím
buď tady
se mnou

longing

17. října 2018 v 16:58 | J.
no food seems to starve me to death
no light seems to make me see
no handcuffs seem to set me free

if you dont wanna hear it, then don't

16. října 2018 v 7:26 | J.
maybe you weren't on my side all along
i know it's sick

hodinu som včera volala s Josefkou
a hrala som ocovi the cure a priessnitz
bolela ma hlava a celé telo a líca mi ľen horeli
poslednou dobou večer plačem
než sa ponorím do hlbín spánku
počúvala som bully
i remembeeeeer things gettin better
po tak dlhej dobe už by som snáď mohla byť trochu rozumná
trochu odolná
trochu nefatalistická hahahahaha
radšej byť fatálna než fatalistická
a nieje to vlastne tragikomické
ako si z každého muža niečo osvojím

lenže vieš, ja proste chcem
chodit na prechádzky, piť, chodit na koncerty
kričať a jazdiť za tebou hodinu metrom
kradnúť ti oblečenie a muckať sa s ním, s tvojou vôňou na košeli
usmievať sa na tvojich rodičov
dívať sa ako hráš na gytaru
jazdiť na slovensko
a tlačiť sa na malom rozťahovaciom gauči
dívat sa na teba, ako si obliekaš biele vyšisované tričko na plochý hrudník
z postele pod perinou
postupne sa naučiť neskrývat modriny a hryzance na hrdle
od teba
ísť vedla teba
držať ťa za ruku, keď sa budeš sklánať
pobozkať ma

drums

15. října 2018 v 14:20 | J.
don't let them know
oh no no no
they ruin everything
they kick your guts
just to make you care
couldn't stand the way
i don't care anymore
SORRY HONEY
I AM ALREADY BEING DISAPPOINTED BY SOMEONE ELSE
don't wanna let you know
how i'm feeling
it's all my fault all my fault all my fault
it's all my head all my head all my head
and it scares me so much
to be a woman and not to be enough beautiful for all of you
no idea if you think of me
as of a friend
as of a one night stand
as of the love of your life, your one and only
the possibility
the opportunity
and everything in between
please just let me know you care
let me get what i want please please please

sunday

14. října 2018 v 21:10 | J.
בוכה
לפני
לישון

Kam dál