Březen 2014

let the rain fall down

24. března 2014 v 17:20 | Hairspray Queen
March 24
Je den po dnu po roku, kdy se My Chemical Romance rozpadli, ale nějak už to neřešim. Smířila jsem se s tim, že jsou pryč. Jejich počiny a vzpomínky jsou pořád tady, stejně jako jsem tady i já. A živá, což je dost překvapující po tom všem, čim si procházim.. ..uvnitř mý hlavy.
Pořád jsem měla potřebu jedný jistý osobě řikat svoje pocity a když jsem jí [dejme tomu, že je to TA osoba :D] to fakt mohla říct, nedokázala jsem to popsat. Achjo. Teď s odstupem času, což berte asi jako tejden, tak je mi to už jedno. Nechci mu lhát jako všem ostatním o mejch pocitech. A když mu říkám pravdu, unavuje ho to. Ale já mu nechci lhát. Nechci mu lhát, protože nechci, aby to všechno skončilo jako lež.
Všechny ty nádechy a věci kolem mě a lidi, každej má nějakej svůj příběh a já bych ho ráda znal. Aspoň příběh pár věcí, pár nádechů a pár lidí.
Chci, aby mi ty nádechy vyprávěly o jejich hvězdných [sebe]vrazích a nikdy nezmizely. Aby mi všechny ty věci kolem dokázaly vylíčit jejich neživý život.
A aby mi ti lidé šeptali jejich příběhy.
Ale nejde to. Možná jsem hluchá, možná jsou oni němí. jak to je, se nikdy nedozvíme.
A jestli je to něco mezi náma dobře nebo špatně, to taky nevíme. ale jednou na to příjdem.
Jednou.
Jednou bude spoustu věcí jinak. Protože věci se mění.. Pořád.
A já se v tom ztrácim. Jedna změna se ani neohřeje a zase se všechno mění.
Jakoby se všechny ty změny předbíhaly v tom, kdo všechno změní první.
Změna.
Zapomeňte na to, co jste se naučili, protože já to nedokážu ovlivnit. Nikdy a nikde, zároveň navždy a všude.
Chtěla jsem mu toho tolik říct, ale nevěděla jsem jak. A pořád nevim jak.. A než na to kdy příjdu, tak už bude pozdě. Anebo prostě přestanu mít potřebu mu to říct.
Protože já už jsem mu to všechno vlastně řekla.
Že když tady byl předtím, nemohla jsem se mu podívat do očí.
A že je tak kurva výjimečnej. Přeju si, abych byla výjimečná..
Ale já jsem hnusák. Jsem podivín. Co tady sakra dělám? Nepatřím sem.
A je mi jedno, jestli to bolí. Chci se ovládat. Chci mít perfektní tělo a perfektní duši.
Chci, aby sis všimnul, když nejsem nikde kolem.
Jsi tak výjimečnej. Přeju si, abych byla výjimečná..

A tak se z osobitýho klišé stává fráze.