Duben 2014

všechno je fajn

27. dubna 2014 v 10:42 | Hairspray Queen
Hey there aGAYn! :3
Trochu jsem to tady poupravila a líbí se mi to víc než jsem předpokládala. Nebavme se ale o tak povrchních věcech [anebo jo, design je u blogu celkem důležitej]. Konečně jsem se dokopala k tomu, abych si udělala profil .. :D zároveň jsem ale neskutečně nasraná na blog.cz, takže jsem si založila blog od googlu [y'know blogspot] a naprosto se tam nedokážu zorientovat. ehm, naprosto stejný jako u tumblru. totálně nechápu co na tom všeci vidí, když já nejsem schopná ani vůbec pochopit, jak tam udělat design -_- :D jsem trochu neschopná no, ale snad bude tenhle design dobrej [všimli jste si toho Kurta v menu? :33]


Heh, poslouchám Oh, Me [dokonalost!:3] a opravdu přemejšlim nad tim, že by se mi neskutečně líbil takovej ten květinovej věneček :3 až na to, že netušim kde ho sehnat.. nějaký jsem viděla v claire's, ale tam nejsou hezký :/
tyhle věnečky jsou neskutečně kůl a prostě indie a prostě dokonalý :') pokud bych se někdy vdávala, tak určitě s takovymhle věnečkem. já vůbec zbožňuju květiny. žádný rudý růže, ale sedmikrásky, malý růžičky a vůbec. je to neskutečně božo.

gr. a taky bych chtěla sukni :D ale totálně se mi sukně nehodí, protože jsem tlustá, tlustá, TLUSTÁ.
včera jsme se s matkou dívaly na sherlocka, na Prázdný Pohřebák. vzhledem k tomu, že jsem to viděla asi tak 2 dny po celosvětový premiéře a v originálnim znění, jsem byla trochu zklamaná. a moje maminečka vůbec nepochopila o co v celym seriálu jde. no jo, to se stává :D
v pondělí nebudu ve škole.. jdu totiž někam k Doktorovi [ehm, ne k TOMU DOKTOROVI S TARDIS CO CESTUJE ČASOPROSTOREM, BOHUŽEL NE, DĚKUJU, SBOHEM]
taky bych si chtěla vytisknout nějaký kůl obrázky do skřínky, jenomže mám jenom černobílou tiskárnu :/ moje skřínka vypadá mimochodem nějak takhle:
Moje je ta druhá s tim nápisem "I'm a creep..." Ta vedle je kámošky a máme asi nejvíc zupa skřínky v celý škole. přemejšlela jsem, že si tam dám papír s nápisem "vstup do Narnie je o skřínku vedle" nejvtipnější na tom je, že skřínka vedle mě je prázdná, protože ten týpek co tam bydlel, což je mimochodem bratr mýho nejlepšího kamaráda a je to dost nirvana freak stejně jako jeho menší bratr, tak přesně ten týpek odešel, protože je maturant. takže skřínka vedle nás zeje prázdnotou. trochu smutný. v září příjde určitě nějaká blonďatá primánka a nalepí si tam one direction :(( 80% pravděpodobnost, protože taková je dnešní mládež.
a to mě přivádí k tématu Kam dnešní mládež spěje. jak vám to jenom říct. je to v prdeli.
najednou se to všechno začalo nějak kazit a prostě je to teď strašný. všimněte si dnešní desettiletý lidi s ajfounama a spoustou falešných přátel.
ne, nechme tohodle tématu než se ZASE naštvu.

hehehehehh. svět se točí, já pořád žiju a musim se smát. spoustu lidí z naší školy si myslí, že kopíruju jednoho nejmenovanýho kluka. že prej si prostě vezmu kytaru a hraju na chodbě, jako to dělává on. a jenom proto, že jsme spolu sedávali na chodbě a zpívali nirvanu, si lidi myslí prostě divný věci. pravda je taková, že spoustu lidí vám potvrdí, že já jsem byla takováhle dávno předtim, než jsme se my dva potkali. lidi jsou tak vtipní.
ale znáte takový ty osobitý věty, co se staly frázema, pocházející z jedný blonďatý hlavičky.
Radši budu nenáviděná za to, co jsem, než milovaná za to, co nejsem.

a tak si Hairspray Queen žije ve svym světě a všechno je fajn. aspoň pro zatím. a já přísahám, že nemám zbraň. usrkávám pomerančovou šťávu, brnkám si na kytaru beatles a všechno je fajn. :))

tragikomedie

24. dubna 2014 v 18:39 | Hairspray Queen
Vlastně si nějak nevzpomínám na ztráty dokud nevidim ty tvoje oči. Konec duhy v nedohlednu a aprílovej déšť. Mám chuť roztrhat stránky prokletýho deníku.
Teď se nehejbej, trochu to cukne a pak to bude pryč. Pomalu to končí a já mizím, nechávám tě a opouštim na konci duhy. Žádný dluhy. Náruč tý druhý.
Dálnice učitelů a vzduch po dešti. euforie stromů a agonie zelenejch polí. přírodní vyznání lásky přírodě.
epická lyrika a dopitý víno. legendární Divná. dokonalej přístav. bestiální klid. brutální bezvětří.
opilý třešně a vyhozený nápady. špinavý okna v kontrastu s její čistou myslí.
zlomená duše a zastavený hodinky. neobvyklá obyčejnost. iniciativní přístav. zamčení dravci.
umělecký chaos.
tragické.

chtěly jsme si sednout do trávy a plést si věnečky z pampelišek.
hrála jsem na kytaru na hudební výchově jakousi morbidní skotskou lidovou. chtěla jsem tam zůstat s kytarou a prostě si hrát a zpívat. někde jinde, než doma. někde venku, koukat se na kytky, hrát a bejt. prostě jednoduše bejt.

A teď zahazuju tu chvíli. Jenom koukám do těch pěknejch očí a poprvé netušim, co máš v tý svý divoký hlavičce.
Achjo. Achjo.
A pak jsem si uvědomila jednu úplně kůl věc.
Jsem nerada doma. Sedím v pokoji plnym plakátů kapel, který neposlouchám, na posteli se žlutou peřinu, která už tolikrát ochutnala moje slzy. s dvěma lidma, ke kterejm mám tak neskutečný pocity, že bych radši umřela. nic tady neni. nemůžu nic. když si zalezu do pokoje a poslouchám písničky, matka mě podezírá že si píšu na facebooku s divnejma týpkama a bože.
cokoli co udělám je špatně. "jak co děláš špatně?", zeptá se mě matka. "já to cejtim. vždyť se podívej jak se mnou mluvíš, jak se ke mně chováš." "ty jsi prostě samonasírací typ.",řekla a odešla.
sakra, když si zalezu do pokoje a jsem sama, tak je to asi proto, že chci bejt sama.
ale já nechci bejt sama. jenom nemám jinou možnost. nejradši bych byla s kytarou na chodbě ve škole a zpívala bych nirvanu. ale všem je to jedno.
protože všechno co dělám je špatně.
venku je duha a ze sluchátek hraje Amy Winehouse. zase a zase se cejtim mizerně. je to takovej strašnej pocit. jako kdyby všichni byli proti vám. ale vlastně je to jenom jedna osoba.
a ještě odpoledne, když jsem byla s kámoškama jsem byla naprosto v pohodě a cejtila jsem se fajn.
na kytaře se to začalo jaksi kazit, protože nechci hrát z not a to, co je tam napsaný. chci improvizovat a hrát to, co mě baví. ale na co mi vlastně je, když moje matka chce, abych chodila na klasickou kytaru a hrála vážnou hudbu. [?] a když mě to nebaví? to je jedno, hlavně že je matka spokojená.
achjo.
a potom jsem přišla domů. seděla jsem na zahradě a popíjela čaj. bylo mi super. jenom jsem poslouchala přírodu a vítr si pohrával s mejma tragickejma vlasama.
přišla domů máma. a jaksi se to začalo kazit. zalezla jsem do pokoje a psala jsem tenhle článek. do toho jsem si pustila muziku. máma mi udělala jídlo, ze kterýho je mi teď špatně jako z každýho jídla, který snim. pak jsem šla zpátky do pokoje. přišla za mnou, že nechce bejt sama a že má depku [z práce] přijde si tak neskutečně zajímavá, že se takhle cejtí. já se takhle cejtim pořád a taky nechci bejt sama, ale s kym mám bejt. achjo.
chtěla vidět můj facebook.. pak mi něco řikala a já jsem zase cejtila, jak mi naznačuje, že dělám věci špatně. frustrace. jo, to je to slovo. frustrace.
a moje slzy si tečou po svym na peřinu. a do toho se usmívám, protože tohle všechno je tak TRAGICKÝ až je to vtipný. tragikomedie.
tragikomedie o frustrovaym prokrastinujícím idiotovi ^__^

kašlete na datumy

22. dubna 2014 v 14:37 | Hairspray Queen
Dneska je Jedenáctýho Dubna 2014, je pátek, je obyčejnej den a svátek má Izabela [what a silly name :DD all Izabelas sorry, not sorry ;D]
Zjistila jsem konečně, jak odpovědět na otázku mýho aktuálního duševního stavu, někdy zvanýho jako nálada. "Jo, myslim, že mně je pořád stejně. Pořád stejně fajn. Je mi fajn. Jo, je mi fajn, díky za optání, Izabelo. [ehehehehHEHEHEHEHh. Izabela.what a silly name.]
dneska to bude trochu prozaická epika, bohužel to nebude epická epika :DD
Sedim na posteli v pokoji, na uších mám sluchátka a vybrnkávám basovou kytaru z DaloBySeŘíctDokonalý songy Hey od Pixies. Je to avešum pocit, jako kdyby vás daná činnost naplňovala a vaše duše se rozletí do milionu míst, ale přitom jenom do jednoho. Do takovýho toho místečka, který je jenom vaše a odkud se vám nechce odejít.
Za chvilku jdu s kamarádkama do kina. Chtěly jsme jít na Captain America, jenomže s titulkama ho dávaj v blbej čas a tak jsme se rozhodly pro ten novej film s Johnnym Deppem. Podle upoutávky mě ten film jaksi nezaujal, ale bude tam Johnny, tak co:D
Dneska a ještě zejtra mám volno, protože na našem ústavu jsou přijímačky a tak propustili všechny ty nestvůry, co pravidelně tuto psychiatrickou léčebnu navštěvují domů, aby nevystrašili a nevyděsili zájemce o studium. um. good luck you little stupid schoolgirl;))
Nechápu lidi, co v kině konzumujou potraviny. Přišli se dívat na film anebo se sakra nažrat?!
A potom sou tady lidi, kteří by se dali označit za žirafí lidi. Sednou si před vás a my, co měříme metr šedesát máme prostě smůlu. A nejlepší jsou žirafí konzumovači popcornu. Ahhahahahh.
Většinou mám takový výběr filmů, že na malé děti moc nenarazím, no pokud se to stane, tak je to dokonalý peklo.. Sakra rodiče, neberte děti na tříhodinového Hobita s titulkama! Hlavně pokud máte neposedné dítko předškolního věku, co neumí číst.. -.-
Anyways pak vám hodim ještě echo, jaký to bylo a takový ty kecy.
Zejtra jdu ještě na třídní sraz se svojí bejvalou třídou. Jdeme na bowling a potom na pizzu. Vlastně ani naprosto netušim, proč tam jdu. Bowling mi nejde, pizza mi nechutná a lidi z mý základky jsou jaksi na jiné úrovni myšlení. Na o velmi, velmi nižší úrovni myšlení.. než já.
Tím ale neberte, že se nějak snažím upozornit na to, že jsem chytrá. To já jsem, ale nemám potřebu se vytahovat :PP :33 :D
Tak, to by bylo děcka. Sorry za úvod, naprosto kašlu na datumy a na jména jako je Izabella. Takže mi to všechny Izabelly a milovníci přesných datumů promiňte;)
>Okouzlená [nikoli Okouzlující] Hairspray Queen ^^

Life Is So Much Fun

5. dubna 2014 v 16:51 | Hairspray Queen
Ach vy znuděné duše, co jen tak vřískáte jak jste úspěšní, chytří a krásní..
Hey, potom jsem tady já.. kawaii potato. Ahoj^
ahahahahahaHAHAHAHH.. :D takže .. abych vás uvedla do aktuální situace.. mám ponorku. [not yellow submarine]. ze svejch spolužáků, z lidí ze školy který znám i neznám, z rodičů, sama ze sebe..
Vážně.. Každej den potkávat ty samý lidi a vůbec potkávat lidi mě občas štve..
Ale zvykám si)
>me at disco
Jsem po plavání celá rozlámaná a už mě to začíná srát. Voda všude, všude chlór.. Je to jakože mě hodí do vody a řeknou "plav". Jako když mě hodí do ohně a řeknou "nespal se". Jako když mi vezmou duši a řeknou "sni".
Ano, snění. O to vždycky šlo.
A jednou si ale uvědomíte, že hlas reality je nakonec hlasitější. Je to jako vaše matka, když k vám ráno jde a šeptá "vzbuď se."
A celej ten den, co trávim v realitě vypadá asi následovně.
Vstávám v půl sedmý.
Pak jdu do školy. Nejsem si moc jistá, jestli jsou si lidi mnou jistý, když se procházim po chodbách v růžovejch keckách, popsanejch logama kapel a nápisem God Is Gay! a místo podrážky maj jednu velkou díru.
Nejsem si jistá, jestli jsou si lidi mnou jistý, když se tam prostě jen tak procházim a doufám, že potkám aspoň někoho, s kym bych mohla prohodit pár slov.
A když se tak stane, stejně nejsem schopna inteligentně konverzovat. A život v mojí hlavě je naprosto cizí.
Asi vám to příjde jako nesmysl, ale patří to do rubriky dalších z divných věcí, co se mě týkaj.
celkem mám naši školu ráda. Zvlášť když v jídelně na obědě někdo něco upustí a rozbije a všude jsou knedlíky a polívka a jogurt a sklo a celá jídelna začne tleskat a fotit si to.
To jsou nejlepší chvíle, kdy mám takovej pocit, že prostě na naší škole jsou tak zvláštní lidi, že je to nakonec mnohem lepší než na zakládce.
Heh :D A pak.. Já znám skoro všechny.. A pár lidí mi řiká, že všichni znaj mě. Ale nemyslim si. Rozhodně, myslim, že trochu vyčuhuju ze svýho kolektivu a bavim se s lidma, kteří jsou prostě už nechvalně proslulí :D
A už nejeden člověk si řekl "co je to za primánku, že je taková jaká je.."
Ne, nejsem jako ostatní lidi z našeho ročníku. Což mi dosti komplikuje situaci.
Ale nechávám to nějak bejt. Nestydim se za to, co jsem a že jsem jiná.
Ať se mi smějou, že jsem jiná. Já se budu smát jim, že jsou všichni stejní.

Ale už si v poslední době uvědomuju, kdo jsem a co chci, co se mi líbí a jak se cejtim dobře.
A to je fajn. Nadruhou stranu jsou tu jistý události, který se stát nemusely a události, který se dějou a já jsem jinde, než bych měla bejt.

Dneska je to 20 let od smrti Kurta Cobaina a též jakási akce ve Fatalu, kde bude hrát i jeden můj kamarád.
To je teď jedno, ale vážně jsem tam chtěla bejt. Ale zase mi to maminka zatrhla kůli mýmu věku.
děkuju pěkně:)

Těšim se, až budou řikat třeba v televizi nebo v rádiu, že je to půl století od týhle tragický události a já si jenom vzpomenu na to, jak si vzpomínám, když to bylo 20 let a jak to strašně utíká. No jo, čas je děvka.
Teda jestli se dalších třiceti let dožiju.. čimž si nejsem tak moc jistá.
Ale no tak, Hairspray Queen, mysli pozitivně.

Život Je Tak Moc Sranda

Ne :)) Mám se fakt fajn, aspoň právě teď, když to ťukám do klávesnice :DD
takže se mějte rádi. Mír, Lásku, Empatii a hlavně Život.
Hairspray Queen.