tragikomedie

24. dubna 2014 v 18:39 | Hairspray Queen
Vlastně si nějak nevzpomínám na ztráty dokud nevidim ty tvoje oči. Konec duhy v nedohlednu a aprílovej déšť. Mám chuť roztrhat stránky prokletýho deníku.
Teď se nehejbej, trochu to cukne a pak to bude pryč. Pomalu to končí a já mizím, nechávám tě a opouštim na konci duhy. Žádný dluhy. Náruč tý druhý.
Dálnice učitelů a vzduch po dešti. euforie stromů a agonie zelenejch polí. přírodní vyznání lásky přírodě.
epická lyrika a dopitý víno. legendární Divná. dokonalej přístav. bestiální klid. brutální bezvětří.
opilý třešně a vyhozený nápady. špinavý okna v kontrastu s její čistou myslí.
zlomená duše a zastavený hodinky. neobvyklá obyčejnost. iniciativní přístav. zamčení dravci.
umělecký chaos.
tragické.

chtěly jsme si sednout do trávy a plést si věnečky z pampelišek.
hrála jsem na kytaru na hudební výchově jakousi morbidní skotskou lidovou. chtěla jsem tam zůstat s kytarou a prostě si hrát a zpívat. někde jinde, než doma. někde venku, koukat se na kytky, hrát a bejt. prostě jednoduše bejt.

A teď zahazuju tu chvíli. Jenom koukám do těch pěknejch očí a poprvé netušim, co máš v tý svý divoký hlavičce.
Achjo. Achjo.
A pak jsem si uvědomila jednu úplně kůl věc.
Jsem nerada doma. Sedím v pokoji plnym plakátů kapel, který neposlouchám, na posteli se žlutou peřinu, která už tolikrát ochutnala moje slzy. s dvěma lidma, ke kterejm mám tak neskutečný pocity, že bych radši umřela. nic tady neni. nemůžu nic. když si zalezu do pokoje a poslouchám písničky, matka mě podezírá že si píšu na facebooku s divnejma týpkama a bože.
cokoli co udělám je špatně. "jak co děláš špatně?", zeptá se mě matka. "já to cejtim. vždyť se podívej jak se mnou mluvíš, jak se ke mně chováš." "ty jsi prostě samonasírací typ.",řekla a odešla.
sakra, když si zalezu do pokoje a jsem sama, tak je to asi proto, že chci bejt sama.
ale já nechci bejt sama. jenom nemám jinou možnost. nejradši bych byla s kytarou na chodbě ve škole a zpívala bych nirvanu. ale všem je to jedno.
protože všechno co dělám je špatně.
venku je duha a ze sluchátek hraje Amy Winehouse. zase a zase se cejtim mizerně. je to takovej strašnej pocit. jako kdyby všichni byli proti vám. ale vlastně je to jenom jedna osoba.
a ještě odpoledne, když jsem byla s kámoškama jsem byla naprosto v pohodě a cejtila jsem se fajn.
na kytaře se to začalo jaksi kazit, protože nechci hrát z not a to, co je tam napsaný. chci improvizovat a hrát to, co mě baví. ale na co mi vlastně je, když moje matka chce, abych chodila na klasickou kytaru a hrála vážnou hudbu. [?] a když mě to nebaví? to je jedno, hlavně že je matka spokojená.
achjo.
a potom jsem přišla domů. seděla jsem na zahradě a popíjela čaj. bylo mi super. jenom jsem poslouchala přírodu a vítr si pohrával s mejma tragickejma vlasama.
přišla domů máma. a jaksi se to začalo kazit. zalezla jsem do pokoje a psala jsem tenhle článek. do toho jsem si pustila muziku. máma mi udělala jídlo, ze kterýho je mi teď špatně jako z každýho jídla, který snim. pak jsem šla zpátky do pokoje. přišla za mnou, že nechce bejt sama a že má depku [z práce] přijde si tak neskutečně zajímavá, že se takhle cejtí. já se takhle cejtim pořád a taky nechci bejt sama, ale s kym mám bejt. achjo.
chtěla vidět můj facebook.. pak mi něco řikala a já jsem zase cejtila, jak mi naznačuje, že dělám věci špatně. frustrace. jo, to je to slovo. frustrace.
a moje slzy si tečou po svym na peřinu. a do toho se usmívám, protože tohle všechno je tak TRAGICKÝ až je to vtipný. tragikomedie.
tragikomedie o frustrovaym prokrastinujícím idiotovi ^__^
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama