journey to somewhere.

24. května 2014 v 11:50 | Hairspray Queen
tak jsem si do batohu sbalila notebook, nabíječku, Alenku v říši divů, čtenářský deník, penál, sbírku Ginsberga, bonbóny, sluchátka, mobil a polštář a ocitla jsem se mimo domov.


rodiče se rozhodli jet za kamarádama a tak se stalo. nemám už moc síly na protest, párkrát jsem to zkoušela a stejně to nemělo šanci na úspěch.
tak teda. zapadla jsem do pravýho zaddního sedadla, do sluchátek si pustila fixu, doors a clash a rozjeli jsme se. o tři minuty později zastavíme u vinotéky.

venku prší, ale rozhodně ne tak, jako před hodinou. "a ty teda nemáš deštník?" "ne, ty jsi ho nevzal?" "ne, já myslel, že ho máš ty." "a v autě není?" "správně. Není." "ty nemáš deštník v batohu?" "ne, nemám.", odpovím. Mamka vybíhá i s pet lahví do vinotéky a otec couvá a snaží se zaparkovat.
už asi tři dny mi moje mamka řikala, ať si sbalim na náš výlet. vždycky jsem jí odpověděla "pak" "kdy pak?" "prostě potom." "po čem?" "ježiši mami já nevím, prostě někdy jindy."
a já jsem si konečně sbalila. připadám si jako cestovatel.
můj otec se producíroval po zahradě v ohavně oranžových kalhotách a vlastně si ani nevšiml, že jsem doma. dala jsem si sprchu a vyšla jsem na zahradu. "já už jsem se koupal.", oznámí mi otec. super. jsem moc líná na to se koupat. a tak si sednu na schůdky do bazénu, nohy si máchám ve vodě a ze sluchátek mi hrajou beatles. "ou jéé aj tel jů samthing, aj fink jů andrstend aj vona hold jor héénd!" když to vidím napsaný, vypadá to jako nějakej severskej jazyk, ou jé.
Čas nikam nechvátá, chvíli zase běží normálně.
Sluní svítíčko a kdybyste náhodou neznali datum, tak byste řekli že je krásný letní den.
Zajdu dovnitř a potom příjde maminka domů z práce. Unavená, vystresovaná, uvědomující si, že ji čeká další estráda. Balí nám oblečení a křičí na mě, že jsem si ho nesbalila sama.

Jak typické.
Potom zase vyjdu ven. Na jedný straně oblohy je skoro tma a hřmí. Jak dokonalé. Myslím, že zbožňuji letní bouřky. Lehnu si na domovní zídku a jenom koukám do oblohy. Fouká vítr, ale pořád je hodně teplo. Slyším šustění stromů a déšť odněkud z dálky. Zahřmí se a já se tetelím radostí. Vzdechuju, s nadsázkou by se dalo říct že šňupu ten vzduch přes bouřkou a všechno je dokonalé.
Kapky vody začnou dopadat na moji tělesnou schránku. Rychle se zvednu a na pobízení otce jdu do domu. Vyjdeme na terasu, kde si otec sedne na židli a pozorujeme déšť. Není to jenom takový deštík aby se neřeklo, je to pořádná bouřka. Vítr znásilňuje vysoký tuje u plotu a je to krásný. Stojím na terase, jen tak tam stojím a vítr si hraje s mejma vlasama a pohazuje mi je do obličeje a zase pryč. Začne pršet i na terasu a jdeme dovnitř. Definitivně.

Půl hodiny sedím u okna a pozoruju tu smršť venku. Rodiče se rozhodli z technických důvodů výlet odložit.
Baťůžek i s kytarou a ostatními zavazadly nakládáme do auta a já si sedám na pravé zadní sedadlo. Vyjíždíme. Bouřka už ustává a je to přesně hodina po ležení na zídce. Rozjedeme se a za tři minuty zastavíme u vinotéky.
Zrovna teď sedím v zaparkovanym autě, z rádia hraje All Apologies a já se snažim tohle všechno vměstnat do slov. všechno co cejtim. je mi tady v tom autě neskutečná zima, klepu se a začíná mi bejt špatně. navíc mě moje matka asi tak předevčírem nazvala masochistou. jak poetické.
v pátek jsme byli vzhůru do jedný, vlastně do soboty. oni pili alkohol, já kofolu. hrála jsem na kytaru green day a 1982 a matka vymýšlela slogan pro firmu toho kamaráda.
v noci jsem se párkrát vzbudila, na pět sekund jsem rozostřenejm zorničkám ukázala svět a pak jsem zase usla. vyspala jsem se špatně, postele byly tvrdý a já jsem byla přežraná ze syrovejch buřtů s čokoládou.

před tim velkym deštěm jsem vyfotila pár věcí.
neni toho moc, ale tyhle kytky zbožňuju.
yay, je tady vážně zima. a já zase umírám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Stranger Stranger | Web | 24. května 2014 v 12:03 | Reagovat

ty fotky jsou boží:)

2 Wollverine Wollverine | 26. května 2014 v 16:07 | Reagovat

Článek super,ale bohužel nevidim ty fotky :D

3 Šťovka Šťovka | 30. května 2014 v 15:03 | Reagovat

Wollverin: já taky ne:DDD
jinak text supr <3

4 You know who You know who | 10. srpna 2014 v 0:26 | Reagovat

Jak sepsat dokonalost do vět, díky Hairspray Queen

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama