Majáles:3

1. května 2014 v 15:13 | Hairspray Queen
čau;3
dneska budu psát o největšim a nejoblíbenějšim fesťáku, který se uskutečnil včerááá...
ČARODĚJNICE!
.
.
Ne, dobře. Dneska se rozkecám o včerejší návštěvě Majálesu :3

Nikdy by se mi ani nezdálo, že bych na tenhle fesťák šla. Dokonce, když jsem včera šla ze školy a postávala jsem na metru a viděla ty průvody lidí, jak se hnali k branám pévéáčka, chtělo se mi brečet, že já tam nebudu. Zazvonil mi mobil. Esemeska od kámošky. "jdu na Majáles. Nechceš taky?"
moje odpověď bylo něco ve smyslu "jsem závistivá a ne, moje máma mě nepustí."
šla jsem domů a pak na kreslení. na kreslení jsem kreslila čaroděje, co vlastně ani netušim jestli byl muž nebo žena, anyways bylo to strašné a do toho všeho jsem poslouchala beatles :D
Pak když si pro mě přišel táta, tak se to nějak rozjelo a já jsem jela s kámoškou a jejím tátou na Majáles.
Bylo to dokonalý. Přišli jsme tam, asi tak patnáct minut jsme čekali frontu na náramky..
Divokýho Billa jsme moc nestihli, respektive jsme stihli jenom poslední Rozárku.
"hele jsme asi nejnižší lidi tady." "tolik homo lidí pohromadě jsem ještě neviděla." "chcete něco k pití?" "kofolu, děkuju." "tenhle kelímek si nechám" "na který stejdži hrajou a kdy?"
Hemžilo se to tam spoustou a spoustou lidí, kteří vypadali nadšeně.
Na Fixu jsme doklusali o hodinu dřív. stoupli jsme si úplně dopředu, opírali jsme se o bariéru a sledovala jsem Márdiho jak ladí kytaru. "trochu víc bubnů. trochu míň kytary." zkouška je vlastně neskutečně fajn věc.
začaly se rozléhat tóny Benzínky. v půlce se zastavili a začali tam něco štelovat. no, zkouška.
pomalu se slézali lidi a ciferníky se roztejkali. za chvilku bylo devět a Vypsaná FiXa začala navostro.
Bylo to dokonalé. Velice dobré songy, ke každé jsem znala text a řvala jsem ho. Skákala, nechala jsem hudbu proudit skrz svý tělo do vesmíru.
Myslim, že to byl nejlepší a zároveň nejzvláštěnjší pocit mýho života.
Bylo tam spoustu lidí a ti udělali kotel a Márdi z toho byl nadšenej. uprostřed setu zlobil basovej aparát, ale spravili to, no když to tam štelovali, musel Márdi hrát sám. A tak jsme vřískali Antidepresivní Rybičku.
Já myslim, že muzika je taková antidepresivní rybička, která toleruje naše rebelství.
horkýže slíže byli též boží. "my máme silný refrén jak hovado.." "praha, my vás 'lubime" a takový ty věci. nejlepší věc na nich je, že si z toho dělaj prdel a ještě to umí.
když jsme o půlnoci skončili, vycházeli jsme ven takovou těsnou uličkou. ale bylo nám konečně teplo, narozdíl od horkýžů, kde jsme museli skákat abychom neumrzli.
domů jsem přišla, ani jsem si nesundala make up, jenom jsem se převlíkla do pyžama, lehla a spala.
vzbudila jsem se v devět, pustila jsem si fixu [znova] a teď jsem někde tady.
když jsme šli z majálesu domů, nebo teda spíš ke kámošce domů, kde si mě vyzvedl táta, tak jsme objímaly stromy a vyřvávaly na celou ulici :D
bylo to dokonalé.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pussy Princess Pussy Princess | 1. května 2014 v 15:34 | Reagovat

Já objímala sloupy :DDD

2 Monii. Monii. | Web | 1. května 2014 v 18:34 | Reagovat

Hej tak to ti fakt závidím jako -_- :D

3 Já | 5. května 2014 v 16:31 | Reagovat

Ještě že tě znám,jinak bych tomu asi nevěřila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama