Zadek Joeyho Ramona a neuvěřitelnej vztek pramenící bůhvíodkud.

15. června 2014 v 15:59 | Hairspray Queen
jenom proto, že co cítíš, neznamená, že je to opravdu tady.
ahoj Strašidláci, Podivíni a Zbytku c:
řekla bych, že některý věci radši ve svém povídání vynechám a vlastně jsou růže na stole a knížky zařený, struny rozladěný, lednička hučí a am bedr of ded - průůf jórself.
you're inside my head, london calling & people are strange.


jeho oči zesmutněly. jakoby hledaly vesmír a nesetkaly se ani se světem. jeho ruce zchladly a jeho tváře se rozhořely. tam někde uvnitř svý duše začal tančit. nevěděl, co dělá, jenom věděl, že jakejkoli záchrannej airbag ho zabije. musí roztrhat tu trampolínu a tu úzkost v sobě, musí se odhodlat. jeho vesmír se hroutí a on se ocitá ve spirále a padá dolů a dolů duhou. rty mu zmodrají a zorničky se rozostří. má žízen, no jedinná kapka by ho zabila.
musí to dokázat, musí se vzchopit, musí zachránit svůj i okolní vesmír.
jeho nohy se dotknou země a udělají první pohyb vpřed. jsou to pohyby trochu nejisté, ale jde. prostě jde.
jeho rty se chvějou, ale potom se otevřou a on řekne "ahoj" své bohyni.

můžu se pokusit napsat něco kloudnýho, ale zase to nevyjde, takže se budeme plácat v mejch kecech. díky:)
i mý, i tvý bílý rty jsou sevřený. v týhle naší krajině panuje Ticho, a ne že by se mi to jaksi líbilo.
wanastovky.
růže na mym stole v do vlnkovky tvarovaný váze uvadaj a okvětní lístky padaj na stůl, na ten svvětlej stůl. sbírka zvadlejch růží.
Fotku zadku Joeyho Ramona chci též! :D
ukážu vám zápisek z mýho deníku.
Drahý živote!
Ráda Tě zas po dlouhé době vidím! Jakpak ses celou tu věčnost měl? že prej se tomu nedá uletět. otevřená zlomenina srdečního svalu je hold jednou otevřená zlomenina srdečního svalu a tak to bolí.
když jste ve škole s kamarádkami nebo na obědě nebo prostě s někým, nedojde vám to. je to někde pryč, anebo v tom nejtemnějším šuplíku mozkový hmoty. ale když jste sami..
je to jako když se něco strašnýho stane. umře někdo blízkej, ochnete, porodíte dítě, přestěhujete se nebo se oženíte/vdáte. ráno se vzbudíte a chvilku to trvá, než vám vlastně dojde, že se něco stalo a že váš život už neni takovej, jakej jste ho znali. všechno je jak má být, nic zvláštního ani noého, všechno je v cajku. a pár minut po probuzení si to všechno uvvědomíte a ta tíha na vás spadne a sevře vás a nemůžete se nadechnout. chvějete se a dělá se vám špatně. a na snídani ani nepomyslíte. i když máte hlad, jedinný sousto by vás zabilo. i když vás rodinní příslušníci vybízí abyste do sebe "prostě tu vánočku hodili a nedělali divadýlko."

Asi tohle si píšu do toho sešitu a dělá se mi z něj špatně, když si to zpětně čtu.
cejtim neuvěřitelnej vztek pramenící bůhvíodkud. nedokážu ho zastavit, nedokážu ho ovládnout, no vztek se změní v lítost a já brečím. vlastně nevim proč to dělám. proč rdši nezachraňuju vesmíry nebo proč nedělám lidi šťastný, ale místo toho brečim?
asi jsem prostě žena, ubulená a pitomá.
the world is a vampire, sent to drain.
jo, opravdu jsem žena (ubluená a pitomá). řekni mi, že jsem jedinná. řekni mi, že jsem jedinná žena. tvoje žena.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Šťovka Šťovka | 17. června 2014 v 15:51 | Reagovat

Tak ti asi tady s wollverinem pomůžeme, abys nebyla tolik sama a nemusela na to tolik myslet. Mě trápí, když se trápíš ty.

2 Wollverine Wollverine | 17. června 2014 v 20:01 | Reagovat

[1]:Ano,to je pravda.Zkus na to nemyslet.Máš přece nás!A usmívej se,sluší ti to víc než smutek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama