zase o ničem.

24. června 2014 v 17:53 | Hairspray Queen
time is never time at all. you can never ever leave without leaving a piece of youth.
mátovej čaj je starej asi tak 2 dny. pár doušků ráno, pár odpoledne a večer si uvařím další. mátovej čaj má vůbec zvláštní barvu, když neni čerstvě zalitej. hnědá, černá, proti světlu oranžová až růžová.


někdy je to tak, bolí to někam doprostřed. a někdy si jenom řikáte "where is my mind?" a s uíhající dálnicí pod váma a nebem nad váma je to vlastně takový malý nekonečno. někdy se jen tak zahledim, když sedím na zábradlí a kolem projíždí vlak a školáci křičí a povídají si a tleskají a plácaj si a já tam jenom sedim a nejradši bych zmizela někam uplně jinam anebo bych tak naopak chtěla zůstat, ale být tam za uplně jiných okolností. někdy nejsou věci tak, jak se zdaj. a někdy je přesně tak, jak to vypadá. a potom je to obyčejný. zahrady. zahrada je nekonečná krása,kterou si skoro nikdo neuvědomuje.
úplně vyřízená ležím a nechci nic. a teďkons vlastně ani nevim co nějak říct. hřeje se mi oběd a já přemýšlím, že se podívám na requiem za sen a v tom se mi vybaví, že jsem v neděli viděla Mr. Nobody a na jednu stranu mám z toho filmu deprese, na stranu druhou panebože! tak svělý počin! a já nevím co si o tom myslet, když tam navíc byla songa od Pixies.
já nechci být obyčejná jako ostatní. ale o tom se rozepíšu příště!
někdy nevím, zda to, co právě cítím je zlost nebo vztek nebo smutek nebo lítost či bestiální radost a zda mi to může prospět či ublížit. sama v sobě mám zmatek. se svou osobou trávím nejvíc času ze všech a stejně tu osobu znám nejmíň ze všech.
svět je upír, poslán k vysátí všech a všeho, co mu přijde pod neupravené prsty s ostrými a silnými nehty.
asi jsem trochu ťuklá. i když jsem nezažila moc fyzických pádů. jenom těch obrazných, to víte, metafory jsou zábavným společníkem doma i na cestách.
ach, kdybych si tak mohla být bllízká s Šklíbou, to by byl můj nejlepší kamarád.
někdy bych chtěla prostě jen tak zůstat stát v čase, žádný kvantový paradoxy, žádný upozornění a žádný podivný pocity. a žádný podivný články jako tenhle.
věřte ve mě. a já pořád věřím, že nemůžu být zachráněna.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama