jedinný, co je tady jasný je podpis. nadpis a popis nehledejte.

21. července 2014 v 13:52 | Hairspray Queen
love is a time machine.
zvlášť pokud milujete třicetitří letýho Brita, kterej netuší že existujete a i kdyby to věděl, nijak to neovlivní jeho život, yay life is so much fun. neumim psát, sorry.
nosorožci vpravo, žirafy vlevo.
pokud jste si všimli, tak moje články jsou prostě hromada ničeho (nietcheho?) a vypadá to dobře. pokud se začtete, už to tak fajn není.
zajímalo by mě, jestli je něco normálního. jelikož můj život je nudný, tím pádem nemám o čem psát. možná, že kdyby můj život byl opravdu nudný, tak bych najednou měla psaní jako nějakou formu vysvobození, ale teď? teď je to jenom další prostředek, kterým se můžu mučit díky nedostatku talentu. děkuju pěkně.
lidé mají rádi milé a sympatické lidi. stojím v dešti svý mysli a každá myšlenka je dešťová kapka, která když se dotkne mý kůže pálí a vlývá se mi do žil. je to vtipný, protože nemám co zajímavýho říct. karma to všechno udělá za ás, takže se pomstou neobtěžujte, páč byste na to doplatili zase jenom vy. buďte v klidu a nechte karmu to dokončit.
pussy princess mi tady kreslí a z rádia hraje F.T.W.W.W. ani nevím, jak jsme se sem dostaly, najednou je tady takový ticho a nikdo neví co říct a snaží se to zakrýt pouštěním pulp fiction.
Tom Hiddleston je opravdu princ a král. A nejenom v kruhu koruny.
snažte se být to nejlepší. ostatní si nezaslouží trpět s vámi. je to vtipný. trpíte kvůli lidem kolem sebe a zároveň jste tak laskaví, že nechcete, aby oni trpěli kvůli tomu, že trpíte.
bojím se, že jsem obyčejná, jako uplně všichni.
proč člověk pořřebuje mít pocit odlišnosti? nakonec každej chce bejt jinej. a jaký máme vlastně právo říct, že jsme jiní? co nás odlišuje od ostatních lidí?
utopit slzy v oceánu a smát se následným vlnám zmrzačení.


sedíme tady, já a kámoška u ní doma. obývák. sedačka, televize, spoustu knih a spoustu cédéček. vytáhnu desky foo fighters, pixies, the doors a rem. zapnu stereo jako bych ani nebyla na návštěvě. sedíme oproti sobě, každá se koukáme někam jinam, kytičkový kecky a tričko rolling stones. začne hrát love me two times. vlastně nevím, proč to dělám, jí to asi nebaví, ale mě uspokojuje. sadista a masochista v jednom. moje matka by si nikdy nepomyslela, že přemýšlím zrovna touhle cestou, jelikož jsem, co se nejbližších týče docela mírné stvoření s demonstrativní sebevraždou, kamarádkou mého srdce a duše, kterou nemám.
možná jsem normální, skoro jako všichni. kofein? ne, díky.
ten moment na mě dopadl jako kdyby se zastavily starý pendlovačky. ten moment byl tak krátký a tak zvláštní, tak nudný a já jsem byla tak ztracená. co tady sakra dělám a proč tady sakra jsem, s kým to jsem a kdo jsem já? proč se ozývají z těch reproduktorý, který neznám the doors a proč se na mě Ona tak zvláštně dívá? proč jsem teď a tady a jakej má smysl bejt tady, když vlastně nevím co chci říct? nejsem schopna říct to co chci a to mi dost komplikuje věc. chci bejt nějaká a nějaká jsem. je to zvláštní, protože nejsem pozér ani cokoli. já jenom chci zahrabat kráter. tak mi zase končí víkend a ty v kadylaku mizíš. ty jedinná víš co je to opravdu a opravdu mě bolíš. a najednou já jsem ta Gigi, která ví co je to opravdu i když si to pořádně neuvědomuju, jelikož lidský bytí a celej vesmír je tak absurdní, že to lidi neviděj a všechno si komplikujou. i já. všichi děláme něco, co bychom nemuselli, jelikož nevidíme to nejlogičtější a nejsnadnější řešení.
trochu se mi teď klepou písmenka a třesou ruce. řežeš do mě ať už tě nenajdu a navždycky vyhodim. já nevím, co bych dělala. tolik myšlenek v mý hlavičce, který jsou nejasný, nemaj finální formu a tak nemůžou ven z mý hlavy a to mě zabíjí, asi někdy vybuchnu. takovou autorskou beznaděj jste ještě nezažili.
jako na pásu s kuframa. buď je to tvoje zavazadlo anebo ne.
buď jsi jednou spisovatel anebo ne.
buď jsi jednou šťastnej anebo ne.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ahojki Ahojki | 4. srpna 2014 v 10:27 | Reagovat

Přemýšlíš někdy nad něčím, co vlastně ani nevíš co je? Tvoje jediná myšlenka je něco, co vlastně ani nedokážeš popsat, lidé se tě jen tak zeptají "Na co ted myslíš?" a ty jim nemužeš dát odpověd, bud nevíš na co myslíš nebo je to tak šílený, že kdybys tu pravdu řekla, tak by tě poslali do Bohnic. Svět je krutý, ale ty se neztratíš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama