řasa v čaji

4. července 2014 v 12:09 | Hairspray Queen
Víro, odvážíš mě pryč. Děláš to každej den. Nemyslíš to tak, ale bolí to jak peklo.
Můj mozek mi říká, že přijímám bolest. Nedostatek kyslíku z mýho života podporuje mou železnou plíci. Jsme moc mladí na to, abychom usli. Moc cyničtí na to, abychom promluvili. Ztrácíme to, viď? Škrábeme si naše věčná svědění. Děvka dvacátýho století. nakonec jsme vděčni za naši železnou plíci.
Přeju si, aby byly šedesátý léta. anebo ne. to by nebylo tolik supr muziky. chodili bychom do školy v uniformách. ale půlka beatles by nebyla mrtvá *fňuk*
odkud se tady vlastně bereme?
vyložit si nohy z okna a dívat se na pole plný zlatejch klasů pšenice. aw. co víc si přát? někdy se čas zastaví. staří Číňané říkali, že když zpomalíš dech, zpomalí se i čas. nejsem si tim tak jistá, moje zdravé plíce stejně lapají po troše kyslíku.
na stole se mi válí spoustu věcí, které jsou vlastně nic, ale když k tomu připojíte člověka + vzpomínky, vznikne něco úžasnýho. vstupenka Gallery Of Art Prague, letáček s Campbell Soup, adaptér, penál, zpěvník Green Day, Těžší než Nebe, žákajda z hudebky, kresba Billieho, papír s písničkama, který se chci naučit, ústřičkova podivná/smutná smrt, sešívačka.
lol, cejtim se podivně dobře. přemejšlim, zda je to iluze nebo ne, ale. gr, nechci to zakřiknout.
deep as the sea.
jednoho dne se asi proměnim v čaj.
smrt neni odpověď. sakra. tady jde o to, najít v sobě tu sílu přežít, i přes všechny ty bolesti a smutky žít pro ty krásný chvilky, kterejch se strašně málo. teď si znim jako moje mamka, která říká že sebevrazi jsou zbabělci, podle mě je ale zase sobecký tady zadržovat někoho, kdo tady nechce bejt. a nakonec všichni maj pud sebezáchovy. to je taková krásná/podivná věc, která vás donutí v tom poslednim momentě přehrát si všechny sebevraždný myšlenky znovu.
dřív, prostě někdy v tom, co se stalo, v minulosti, (v tý podiný minulosti bylo tolik životů, páni, tolik radosti, tolik smutku, tolik síly a kždej z těch lidí, který žil a byl, měl svůj příběh. wow, víte kolik příběhů to muselo bejt?) sebevrazi prý neměli náboženský pohřeb. a tak sebevrazi dělali to, že někomu zaplatili, aby je zabil a aby se potom dostali do nebe. protože sebevrazi se prý nedostávaj do nebe. asi je Bůh nemá rád. on jim dá život a oni mu ho flusnou zpátky do ksichtu. nejsem si moc jistá tim, že nějakej Bůh vůbec existuje, věřim, že něco je, a že tohle všechno se děje kvůli nějakýmu důvodu. na jednu stranu by nějakej ten Bůh existovat mohl, na druhou stranu mě od víry v jeho existenci odrazuje ta ubohá karikatura, kterou z ní lidé udělali za účelem zisku. a navíc. když uděláte nějakej hřích, fakt se to vygumuje jen, když se vyzpovídáte? myslíte, že je to tak jednoduchý? tu vinu si člověk nese celý život!
"přispějte církvi a Bůh vám odpustí".
taky mě štou lidi, co bojujou za mír. sakra, cože? ..další z paradoxů..
další věc která je k zamyslení je láska a když neni oboustranná. ne, že by se to teď týkalo něčeho konkrétního, jenom mě to občas napadá, když se nudim na eskalátorech nebo v metru anebo když sedim u stolu a čekám na oběd.
když někdo miluje vás a vy jeho ne, je to těžký. nechcete tomu člověku ublížit. ale nechcete taky přitěžovat sami sobě.
je to paradox.
chcete, aby to toho člověka, kterýho milujete bolelo co nejmíň a tak stáhnete všechnu bolest na sebe.
jednostranná láska bolí nejvíc a ubližuje nejmíň. paradox.

nejsem si moc jistá, co je pravda a co ne. ztrácim se mezi lží a pravdou. jedinný, co vim je, že radiohead mi fakt pomáhaj. moji psychiatři.
nejsem si moc jistá tim slovem, ale prej jsem nejistá. a tim jsem si jistá. jsem si jistá tim, že jsem nejistá.
a nejsem si moc jistá jak na vám moje články působí. asi dost nejistě. (klidně mi napište do komentářů) já bych typovala slova "přehnaně, pateticky, vyšinutě, pozérsky" atd. i když si tim nejsem jistá:D sami sebe budeme vždy vidět jinak, než jací jsme opravdu. ale to už jste asi zjistili.
objektivita k sobě samýmu prostě nefunguje. stejně jako nefungujou řasy v čaji.
když jsem byla menší, vždycky, když jsem měla řasu a mamka si ji dala na prst, stiskla jsem ji ten prst svym prstem, pak jsem si něco přála a potom jsem ji odfoukla pyč.
přeju si, aby mi bylo tak dobře jako dnes.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anna Thomas Anna Thomas | Web | 4. července 2014 v 12:49 | Reagovat

ja te miluju.

2 Nobody Cares Nobody Cares | 4. července 2014 v 17:13 | Reagovat

Tvoje články jsou jako dobrý čaj v čase pět minut po dvanácté hodině večerní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama