hořkosladký období? ne, prostě užívání si života.

22. srpna 2014 v 14:32 | Hairspray Queen
Čau děcka C:
V podstatě si nejsem jistá těma vlasama na podlaze, čímž vám chci říct, že jsem ostříhaná heč.
Nikdy nekreslete pastelkama, vypadá to nepřirozeně. Nebo teda spíš. neumím stínovat. Po hořkym období přichází úleva. Nebo teda spíš. Sladkohořký období.
Vadí mi, když mě někdo omezuje v mé konzumaci čaje. Ano, já vím že by se čaj v posteli pít neměl, ale když ono je to tak príma! Nevím proč, ale včera, když jsem v pyžamu, zakryta peřinou, sedící na posteli za teplého svitu lampičky četla a přemýšlela, napadla mě taková divná věc.
Co když mě má někdo vůbec aspoň trochu rád? Myslím jakože třeba ke mně okolí cítí to samé, co já cítím k okolí. na některých lidech, kteří si to zaslouží, mi záleží hodně. a klidně bych pro ně umřela. co hledám, je pochopení, kterého se mi nedostává, ale aspoň se mi dostává pocitu, že nejsem sama.
ne, zvláštní téma. utopme ho v šálku dobrého kafe :) Konečně jsem si uklidila v pokoji a je to supr. někdy sním o nějakym krásnym, útulnym, osamělym místečku, kde by mě nikdo nenašel. a nemám ani šanci hledat. věčně doma.
i přes ty antibiotika se dá přežít. teď se učim na kytaru When The Sun Goes Down a není to špatný :D
a začínám přemejšlet nad školou a svatbou. eh, ne, nebudu si nikoho brát, ale sestřenka mý matky má svatbu a já tam musím být. v šatech, ve kterých vypadám jako hruška, yay!
včera tady byla večer sousedka a já jsem si byla dolu pro čaj a nějak omylem jsem jí potkala (většinou, když někdo příjde, tak se schovám v pokoji a nevycházím ani na záchod do doby, dokud si nejsem jistá, že tady nikdo už není.) Její oči si mě přeměřily a potom řekla "nejsi nějaká hubená?"
Měla jsem chuť vyprsknout ten čaj a místo toho jsem se jenom sarkasticky usmála, což dělám často. "velký pyžamo", zamumlám s pusou plnou zelenýho čaje, kterej na stole oxidoval od rána a potom se vytratím zpátky do svého doupě. Když uklízím, pouštím si U2. Usnu asi tak ve dvě, převaluju se a o půlnoci se posadím do středu Vesmíru, sedím na posteli a objímám si kolena, pozoruju budík. Dvojtečka nevinně bliká. Je to pohyb minimalistický, ale stejně ho můj kočičí zrak zachytí, dovolím si použít k popsání sledování toho blikání výraz uspokojení mysli.
pozorovaly jsme hvězdy přes střešní okno, na kterym je protisluneční fólie, kdyby se náhodou objevili nějací světloplaší lidé. já jsem jí říkala, že je celkem divný, že moje matka čte můj blog a ona řekla, že se jí to líbí. Mý matce se líbí můj blog. Prý mám talent. Sarkastické pousmátí do tmy. Někdo tady nemá vkus.
A i přes to, že se snažím neposlouchám, moje oči se dívají do země. ale to se prý změní, když zapadá slunce.
mimochodem. dog days are over. přes to všechno, když jsem zhodnotila všechny pro a proti a přidusila svou mysl tím výkonem, jsem si řekla že jsem šťastná. ne naprosto ortodoxně radikálně šťastná, ale dá se to přežít a necítím ke všemu nechuť. Ano, jsou takový chvilky, ale pořád se udržuju v takový lince. Mardy Bum. Všechno má svý zlý stránky, ale sakra. Vždyť já jsem cool děcko, jsem chytrá a inteligentní, mám svý vlastní názory a tak proč bych neměla být schopna si ten pubertální život pořádně užít?
~S láskou ze dna hrníčku s kafem, Hairspray Queen.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Šťovka Šťovka | 23. srpna 2014 v 7:04 | Reagovat

Tvoje máma má pravdu. Opravdu máš talent.
A exsituje spousta lidí, která k tobě cítí totéž co ty k nim. Někdo možná ještě víc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama