téma týdne : oblíbená píseň? (zapomeňte)

11. srpna 2014 v 11:04 | Hairspray Queen
témata týdne nemám moc ráda, svazují vás o čem psát, ale stejně, tohle mě zaujalo a vy, co čtete můj blog a že je vás opravdu mnoho, ehehehhehe, naprosté masy, tak jistě dobře víte proč.
oblíbená píseň.


jen tak na začátek, moje paměťová karta v mobilu obsahuje 2160 písní a vybrat si jednu.. no já nevím. podle mě nejde mít jenom jednu píseň. podle mě nejde jich mít ani dvě ani o několik desítek víc. Každá píseň je jiná, na jinou dobu, na jinou náladu. (dobře, tohle je opravdu výzva, napsat všechno do slov. tohle bude asi jeden z nejdelších článků)
pro mě je hudba nedílnou součástí život, nebo respektive, když budu přehánět, tak s nadsázkou, hudba je život. je se mnou všude, dává mi pocit odlišnosti i bezpečí, povoluje řemeny mýmu potlačování emocí a dokáže vás dovýst někam naprosto jinam.
taky nenávidím škatulkování. tahle songa je hard rock, tahle psychedelic rock, tohle je jasnej grunge a tohle indie, tohle je skáčko. já to tak neberu, protože kolik je písní, tolik je žánrů, věřte tomu. A pokud chcete škatulkovat nebo říkat že jedna píseň je podobna jiné, tak je to podle mých názorů (podle mých, skromných názorů) špatně. ano, některé písně mají podobnou náladu, ale rozhodně u nich stejně necítíte naprosto to samé.

rozhodla jsem se vám sem dát pár mých oblíbených alb a napsat, co u nich cítím. je to stručné, jelikož kdybych to měla popisovat detailně, dělala bych to asi celý život a bylo by z toho spoustu knížek.

ukázka 1.
Dark Side Of The Moon, Pink Floyd, 1973, Velká Británie.

tak, jako venku zuří svět, ženeme se vesmírem stotísicikilometrovou rychlostí a necítíme to, přesně tak si udělejte hodinku času. Vložte do sterea desku Dark Side Of The Moon, nastavte basy a výšky, správnou hlasitost, uvelebte se do té nejpohodlnější polohy, jaké se vám podaří dosáhnout. Nebojte se, bude to výlet, bude to něco, co vám změní chápání reality a světů jako takových. Zavřete oči, no tak, ta tíha na vás dopadá, uvolněte se, vypněte zrak a zesilte sluch, vnímejte vše, buďte bystří, ale nesnažte se to dělat násilně/mechanicky, pokud jste v dobrém rozpoložení, ono to přijde samo.
A najednou je to tady, klepání. Zvonění hodin, smích, pláč, křik, šustění. Všechny zvuky. A vy jste najednou jinde, vnímáte jinak a najednou jste tak lehcí, vidíte sluchem a svoje tělo necítíte, jako kdybyste byli vzduch, jako kdybyste byli nesmírně podivná, lehká, vesmírná tělesa, pohybující se vesmírem. je to jako po požití omamné látky, ale vůbec nic jste si nevzali.
lidičkové, naučte se tohle. budete vnímat jinak, objevíte jiné světy. Myslím, že je to i zdravé, pročistíte si mysl a je to pocit, pro který se vyplatí žít. A když se podíváte na obal alba, je to naprosto to, co jste prožili. Přiletíte hvězdami, jako ten paprsek bílého světla, celý to album je trojúhelníkový hranol a ten vás zlomí na všechny barvy duhy. optika hudby.


Ačkoli tohle nebylo přesně k tématu, za což se omlouvám, jenom jsem vám chtěla ukázat, co může hudba udělat.
A pak je tady spoustu věcí, který prostě. Který prostě nemůůžete říct, který máte radši. Protože všechny jsou jedna bez druhý zbytečný. Ale když se spojí, je to nekonečná síla & energie.
Údery bicích, tóny kytar a smysluplný text jako z jiných dimenzí.

Další příklad. The Bends, Radiohead, 1995, Velká Británie.

Velice dobré, nebo spíše dokonalé texty zaměřující se na subjektivní pocity
nesterotypního jedince v objektivním světě.
kytary jsou velice, velice dobré, celá práce s hudbou působí energicky, zároveň vám dává chuť k životu, ale dokáže i rozplakat.
Pro mě velice osobní a srdeční záležitost.
A když uděěláte naprosto to samé, jako u předchozího alba, tentokrát se nedostanete do Vesmíru, ale do Nitra Sebe.
Objevíte své pocity, své touhy, své sny, svoje
obavy.
Zase další album, kde nedokáži říct svou Oblíbenou píseň, mezi mé favority však patří The Bends a My Iron Lung.






Píseň je jako pošťák. Donese vám dopis, usměje se a jde dál. zazvoní u vašich dveří, předá vám obálku, kterou když otevřete, dostanete čiré pocity, žádný koncentrát. A je naprosto jedno, zda se jedná o rock, pop nebo klasiku.

Další ukázka, tentokráte to není album, ale skladba.

Coriolanus - Overture Op. 62, Ludwig van Beethoven, 1807.
Předehra napsaná pro hru Coriolanus od Heinricha Josepha von Collina. Lidé si to často pletou s Coriolanem od Shakespeara (v adaptaci tohoto díla navíc hraje Hiddleston hlavní roli).

Záznam z roku 2010 ve Vídni.
Poslechněte si to, ach ty smyčce, ach, není to dokonalé?
Správný hudebník/milovník hudby by měl mít cit i k vážné hudbě, protože od toho to všechno vychází. Beethoven složil spoustu
nádherných věcí, které když poslouchám, mám zimomriavky a najednou jsem naprosto jinde. Jsou lidé, a že to jsou lidé a ne mimozemské, mimořádně chytré bytosti, jsou to lidé, geniální lidé, kteří dokáží vytvořit něco, co přetrvá navždy. stejně jako Beethoven, Mozart, Dostojevki nebo Dickens.


Pojďme se ještě chvilku věnovat charakteru hudby. Jenom na chvilinku. Hudba je nejlepší způsob, jak vyjádřit pocity. Kde končí slova, tam hudba začíná. Minimálně na hodinu si každý den lehnu nebo sednu, nebo si prostě najdu pohodlný rozložení mýho tělíčka, a poslouchám hudbu. Rodina a blízcí přátelé z toho nejsou moc nadšeni, jelikož nevnímám, jsem zvláštní a vláčná. Jenomže hudba mi dává energii a sílu. Nedá se to převést do slov, však jste to určitě taky aspoň jednou zažili. Zkrátka a dobře, abych to shrnula.
věc 1. Nejde mít oblíbenou píseň, nezlobte se na mě, ale nejde.
věc 2. Hudba je život.
věc 3. tak krásně se píše, když venku prší, s otevřeným oknem a otevřenou myslí a s černým čajem.

Omlouvám se za moje špatně volená slova, možná že to někdy ještě předělám. Děkuji za pozornost, přeji vám hezký den.
 


Komentáře

1 Dena Hviezdička Dena Hviezdička | E-mail | Web | 11. srpna 2014 v 11:25 | Reagovat

Ahoj, nominovala som ťa na Liebster award. Viac info na blogu :-).

2 Em Zet Em Zet | Web | 11. srpna 2014 v 11:28 | Reagovat

Máš zkrátka úplně jiný styl hudby než já. :D Závidím ti tu paměťovou kartu - já ji v mobilu nemám, a proto se mi tam vejde tak 15 písniček. Obměňuju je často, abych tam měla nové a nové věci.
Asi si tu zatracenou kartu koupím.

3 Adina Adina | Web | 11. srpna 2014 v 11:29 | Reagovat

líbí se mi, jak jsi vystihla, co pro tebe hudba znamená :)

4 /S /S | Web | 11. srpna 2014 v 11:31 | Reagovat

Floydi klasika :)

5 Pussy Princess Pussy Princess | 11. srpna 2014 v 20:11 | Reagovat

Pater noster

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama