čtenářský deník : Životopis Kurta Cobaina.

14. září 2014 v 18:12 | Hairspray Queen
Slibovaný zápis do čtenářského denníku z jedné knihy o Kurtovi Cobainovi. Proč to sem publikuju? Jelikož se mi to líbí a myslím, že to dost objasňuje můj vztah k tomuto mrtvému blonďatému chlapci, a tak to nějak krásně shrnu a zároveň vám ukážu, jak píšu na nějaké školní téma, nebo jak píšu, když se zrovna netopim v sebekritických rozčarovaných pseudotextech. Je to trochu delší, takže sit back and enjoy.




Charles R. Cross

TĚŽŠÍ NEŽ NEBE


Životopis Kurta Cobaina



Děj


Jedna z mnoha biografií o slávě, problémech, lásce, životě a smrti, záři reflektorů i záři onoho bílého prášku, o vizi a snech jednoho blonďatého chlapce z malého města, který se díky své předčasné smrti stal nesmrtelným.

450-stránková kniha mapující dvacet sedm let existence je podrobná, podrobnější než byste si možná přáli. Vychází z rozhovorů s osobami Kurtovi blízkých, i z jeho samotných slov, ať už poskytnutých hladovým novinářům anebo zapsaných do deníků, které si s oblibou vedl. Každá kapitola začíná prázdnou stránkou, na které se krčí patetický název úseku knihy, a pod ním se vyjímá slogan, citace či prostě mantra, kterou vyslovil někdo pro Cobaina důležitý. Většinou jsou to zápisky z jeho deníku, jako například Jako Hamlet si musím zvolit život, či smrt, což pochází z dopisu na rozloučenou při neúspěšném pokusu o sebevraždu v Římě. Anebo, moje oblíbené Podřežu se andělskými vlasy a dětským dechem, text Heart-Shaped Box, použitý jako podnázev kapitoly číslo 24, kde hlavní hrdina, o kterém se nemůžete rozhodnout, zda je to záporák anebo neškodný melancholický klaďas, umírá.

Zkrátka a dobře, kniha začínajíci slovy "Kurt Donald Cobain se narodil dvacátého února 1967 v nemocnici na kopci nad městem Aberdeen ve státě Washington.", je počtení, na kterém si pochutnají hlavně masochističtí fanoušci kultovní, ohrané, ale přesto pořád mající své kouzlo, hluboké a nepochopené Nirvany.


Postavy


. Kniha skýtá spoustu zajímavých lidí, od Kurtových přítelkyň, které ho nechávaly bydlet ve svých bytech aniž by se jakkoli staral o domácnost nebo měl jakkoukoli práci, přes náhodné lidi na ulici, Axla Rose s jeho modelkou, bývalé bubeníky Nirvany, jež byli vyhoštěni po neshodách v hudební vizi, přes policajty, kteří snímali Kurtovi otisky prstů, když nasprejoval na cizí dům slogan Bůh je Gay, přes jeho alkoholickou matku a otce, který se přislíbil k jiné rodině, přes jeho zvukaře a lidi, kteří nechávali Nirvanu přespávat ve svých garážích a autech. Přes lékaře, kteří nedávali Cobainovu žaludku moc šancí, popřípadě mu podávali ritalin, přes terapeuty a psychiatry, kteří máchali jeho typicky přepůlenou kobejnovskou bradu v radách, jak se zbavit závislosti na omamných látkách, až po Krista Novosélice, nejlepšího přítele, Davea Grohla, přesného jako metronom a přátelského, a až po druhou půlku Kurtovy složité duše, zvláštní ufňukanou dámu říkající si Courtney Love.

A samozřejmě, Kurt samotný. Co vlastně chtěl? Jaký byl? Co cítil? I toto se snaží kniha odhalit, i když si nejsem moc jista, že se v Kurtovi dalo číst. Anebo o něm číst.

Mírná charakteristika hlavního hrdiny ale přeci neuškodí. Kurt Cobain byl složitý jako vesmír, s příchutí pekla a blonďatými vlasy. Vyžívající se v kresbičkách ohavných věcí, starých deskách. Kurt toužil po obdivu, jakmile ho ale dosáhl, najedno
najednou byl sám sobě odporný. Popříkladě pořád posílal do rádií svůj první singl Love Buzz, na který byl neskutečně pyšný, ale když na to přišla řeč s ostatním světem, najednou se mu to nelíbilo a hned viděl tisíc způsobů jak to vylepšit, pozměnit, anebo zavrhoval svou hudbu celou.

Předávkován nechutí a nenávistí. Byl někdo nový, někdo neokoukaný a tak často nepochopený, zároveň tak obdivovaný, i když on sám vlastně nevěděl co chtěl. Věděl, co chce říct, ale nedokázal se vypořádat s tím ostatním, obyčejným životem kolem. Jako by cítil bolest i lásku, nenávist i obdiv, jako by to uvnitř vřelo i když navenek vypadal nepřítomně, a bůhví jaký by byl, kdyby nepropadl heroinu. Ptát se ale na otázku, zda z něj tohoto Ježíše nezávislé a opravdu kvalitní hudby, Podivínství s odkazem pro další generace, které toho stejně jenom zneužily, udělaly drogy, je poměrně zbytečné, patetické a ubohé.

Nechme ho tak, jak byl. Nechme ho žít jeho příběh, vyprávěný reproduktory i dvacet let po tom, co se obrátil jedinným výstřelem v prach. Nechme ho žít. Nechme si v naší mysli milimetr čtverečný pro krásného blázna s bipolární poruchou a brokovnicí.


Prostředí


Příběh začíná v roku 1967 v Aberdeenu. V této knize je hodně časových údajů, veškeré Kurtovy akce jsou na den přesné. Zmiňuje se zde i spoustu hudebníků nebo událostí před rokem 1967. Postupně se posouváme směrem vpřed a sláva Nirvany čím dál tím roste a v tom nejlepším končí skokem z útesu. Na mapě se přesouváme stejně s místy koncertů a rozhovorů.


Citát


"Ve čtrnácti, v roce 1981, začal Kurt točit vlastní krátké filmy kamerou Super-8, kterou měl po rodičích. Jedno z prvních děl byla důmyslná krádež Války světů Orsona Wellese zachycující přisttání mimozemšťanů - ty Kurt uhnětl z hlíny - u Cobainů na dvorku. Pak ten film pustil Jamesovi a úspěšně se kloučkovi snažil namluvit, že jejich dům obsadidli miozemšťani. Další film, který vznikl v roce 1982, odhaluje mnohem temnější stránku Kurtovy duše. Nazval ho Kurt páchá krvavou sebevarždu a před kamerou, kterou držel James, předváděl, že si řeže zápěstí o hranu napůl rozříznuté plechovky od zázvorové limonády. Ve filmu nechybí zvláštní efekty ani flaešná krev, Kurt dramaticky přehrává závěrečnou scénu vlastního konce a podává výkon, který musel vidět někdě v němém filmu."

-Citát naprosto vystihuje charakter knihy, co se úpravy týče. Velmi konkrétní až nudné.

Co se obsahu týče, malý morbidní Kurt s hereckými sklony (nebo spíš malý herec Kurt se sklony k morbiditě) asi ani nevěděl, jak mrazí z faktu, že tohle se stane za 13 let. Taky zamrazí, když ve čtrnácti Kurt řekl, že je už za půlkou svého života. Podle Kurtova strýce si tenhdy třináctiletý Kurt přál spáchat sebevraždu jenom kvůli sebevražde Jima Morrisona.


Názor na knihu


Co se subjektivního hodnocení tohoto literárního počinu týče, kniha si zaslouží obdiv za počet rozhovorů a smyslupné a velice detailní zpracování informací z života této legendy. Charles R. Cross tuto knihu vydal v roce 2001 a v roce 2002 získala ASCAP Award. Cross poté vydal další biografii o Jimim Hendrixovi, dále má na svědomí pár titulů o Led Zeppelin a ještě 2 knihy věnující se Nirvaně.

Mně osobně přišla kniha nudná. Příliš mnoho informací. Nejsem ten typ fanouška, který by se opravdu zaobíral tím, co měl Kurt oblečeno na tom a tom koncertě a jestli dal gól ve školním fotbalovém týmu. Fakty v knize jsem jenom použila jako poklad pro své vize.

Ať měl Cobain jakýkoli příběh, můj názor to nezmění. Je mi upřímně jedno, že bral drogy a je mi upřímně jedno, že spáchal sebevarždu, neberu si z něj příklad, jak si moje matka myslí. Jenom ho obdivuji za tu změť emocí, které s sebou nosil, obdivuji ho za dokonalou muziku, kterou tvořil a propadám jeho hlasu, který je pořád i za ta léta slyšet zřetelně. Ten hlas, který ovlivnil spoustu lidí, který dal náležitý tvar úseku času, ten hlas, který možná lidé, co mají na tričku logo nirvany nikdy neslyšeli. Ten hlas, který říká "nestarejte se o to, co si o vás lidé myslí. Možná že je vám špatně a neslibuju vám, že bude líp, ale to je součást tohohle světa, do kterýho jsme bez možnosti volby vrženi a je jenom na nás, jak se s tím vypořádáme a jak budeme žít." A on si vybral svou cestu. Cestu, která byla náročná a komplikovaná, rozmanitá, i když pořád dookola používáme ve spojení s ním slova nenávist, sláva nebo drogy.

Buďme realisti a neříkejme, že on byl jenom nevinný chlapec, co neví co chce, zapomenut na okraji vesmíru. Plni nechutě a nihilismu, jako kdybychom měli své touhy a sny, ale stejně věděli, že se nesplní. A obrázek alba to nezmění.

Věřte mi nebo ne, já se s Kurtem nezpodobňuji, nechci skončit jako on, nechci dokázat to co on, aspoň ne touto cestou. On byl pompézní diva v záři reflektorů. Potřeboval obdiv, zároveň si to nechtěl přiznat. A můžu o něm vůbec mluvit, když o něm nic nevím ? Tedy kromě SPOUSTY faktů a informací, které mi kniha Těžší než nebe; půjčená od mého milého spolužáka, který má na Cobaina zase jiný názor; nabídla.

A díky této knize jsem si oživila vizi těch modrých očí, které jsem nikdy nespoznala.
-Furt Kofein?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ahojki to jsem já Ahojki to jsem já | 17. září 2014 v 19:32 | Reagovat

Nádherně píšeš, ale to ti říkám pokaždý a ty sama to víš. A zbožnuju tvuj styl vyjadřování:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama