slova velice důvěrná, patetická i omluvy.

2. září 2014 v 20:39 | Hairspray Queen
Není to fér. Prázdný fráze a přehnaný pseudo stěžování si/osvobozování se od svýho duševního zmatku? Ne, sorry, nejsem můj typ. Vždycky budu mimo, to vám řeknu přímo.
Oškliví a zároveň zlí lidé jsou SMRT. Ale když je někdo hezký, je mu jeho zloodpuštěno, anebo je to víc sexy. #Loki. A to jsem já. Sarkastická a zlá. Vsadím se, že kdybych byla hezčí, lidi mě maj radši. I když oni mě mají rádi i tak.
Jsem chytrá a nejlepší, necelé dva metry nad zemí. Všechno ostatní je zapomenuto v šálku ranního černýho čaje, usrkávanýho v modrym až šedym pyžamu neurčitý osoby. Moje realita je neidentifikovatelná, protože většinou jsou to jenom hlasy z rádia, popřípadě černobíle vytisknuté obrázky. Rockový ekvalizér se spoustou basů, který zní pod úrovní reproduktorů strašně.
Vykecávání se o minulosti, vyvracení přítomnosti a celé povahy, celé výchovy, tavení všech klíčů od duší, dosypávání cukřenky solí a asi jsem o dost jiná než se popisuju ve svých samozvaných slovech.
Sama sebe jsem proměnila v neprůstřelnou verzi toho, co nechci být. Jenomže já nechci být nic, takže je lepší začít s tím, jaký člověk není, aby zjistil jaký je, protože to je přece chytrý.
Otáčím hlavu za světlem z okna. Hejno ptáků, mihavý a pomíjející. A moje láska je iluze.
Hunting Bears ve smyčce. Slzy v očích nepoznaného. Vcelku poklidný život a černé krajkované šaty.
Bílá plocha. Černý dešťový kapky, na jejiž druhé straně je napsáno "Dobrá práce. Budete spáleni."
Zavřete okna, abyste je mohli následně otevřít. Ani si nevšimnete, kde je konec, protože to začíná od začátku, točí se to ve smyčce.
Nikdy bych netušila, že je tolik různých myšlenek a pocitů, a každou vteřinu se objeví další a další a já nejsem schopna je pojmout, můj výkonný mozek mě zabije. Ortodoxní prosba.
Právě spadl první list. Prší tak silně, že si toho ani nevšimnete.
Žijete tak silně, že si toho ani nevšimnete. Mizíme tak rychle, že to ani nepostřehneme.
Ťuk ťuk, jako lhářka prosící o odpuštění, ťuk ťuk jako nečekaný host, ťuk ťuk jako neúprosný čas strávený za oknem, pozorujíc neúprosný svět tam venku. Nikdy se nedostat do smyčky.
Nikdy vlastně nežít. Nikdy nežít, pořád umírat.

Nejsem v depresi, ani nejsem nijak zvlášť smutná. Nejsem antisociální psychopat, nejsem morbidní zabiják, nejsem ani problémový sebevrah. Všechno co jsem, se stejně rozplyne. V kapkách deště. Věřící na milost krémově bílého horizontu. Věřící na blázna, který stejně nikdy nepříjde. Nevěřící v soudnoust, spravedlnost či potrhané okvětní lístky. Věřící, že se mi dostane aspoň trochu štěstí, v podobě padesáti procent mé duše v tělesné schránce. Zkoušet štěstí? Ne, spíš osud. Věci ve smyčce se vám zprotiví. Opravdu. Věřící, že nemám tu moc popsat tu setinu vteřiny slovy. Ano. Láska.
Venku je svět, z kterýho nikdo nepříjde do konce pracovní doby. v okresní knihovně už dlouho nikdo nebyl. denní světlo střídá tma. tahle přehnaná laskavost mě už děsí. no výborně.
co jiného říct, než nechat pasivní radost plavat v hrnku kávy s pěnou? dívám se a všichni kolem mě pláčou, když já se usmívám. vždy se usmívám v dešti. nemá cenu brečet a já to vím. ale když to je jedinná zbraň proti smutku. musíte to vybrečet, vyzuřit, vytrpět a on smutek potom zmizí. opravdu. bude líp. věřte mi. hahaha. tohle sama sobě nevěřim. děkuju pěkně.
setmí se a moje mysl se rozsvěcuje. mám takový zvláštní pocit schizofrenika. nenávidím všechno a všechny a taky sebe a jsem příšerně zlá. ale to je ta temná půlka, kterou dávám najevo jenom jemnými, něžnými, průsvitnými, neškodnými slovy. pokud jsem ovšem naživu. ta špatná půlka při rozhovorech s okolím jenom tak lehce koketuje, zatímco ta lepší půlka je přesně to, co vidíte když poznáte mou existenci. když žiju v tomhle blogu, tý špatný půlky už je víc. i když si nejsem jistá, zda je to půlka. ale to je jenom na mně. jenom já musím odkrýt tuhle věc. a je to jenom volba. nikdo není zrozen hodný anebo zlý. je to volba. je to jenom volba, jestli ve mně vítězí to zlo, které má to se mu zlíbí, které chce dělat co se mu zlíbí, které vidí viditelné a přesto přehlížené chyby všeho a všech. To schizofrenické zlo, které je tak nechutně sobecké . Anebo zápas ve mně vyhraje to dobro, které je tak příjemné a chytré, tak dobře promyšlené a tak důvěrné a milujicí.
Milující. O to vždy šlo. O Lásku. Tak se neboj zeptat se první, pokud se chvěješ.
neboj se být sám sebou, vždyť to není zločin. stejně se všechno rozpustí mezi kapkami deště a černýho čaje, kterej je oranžovo/hnědej.
Slibuji že jsem v pořádku. Milovaná & Milující Hairspray Queen.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pussy Princess Pussy Princess | 2. září 2014 v 21:06 | Reagovat

Jak to myslíš s tim pocitem schizofrenika ?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama