všechny slova vyrvu ze sebe a potom mi bude dobře.

22. září 2014 v 18:01 | Hairspray Queen
Milý Finne, jsem profesionální cynik, ale cítím se prázdně. Když nikam nechci jít, stejně jdu, protože není žádný jiný způsob. Chci nosit starý oblečení a kožený boty a chci mít vlasy s velkym objemem a chci bejt divná a hrát na kytaru v rockový/grunge/britpop kapele, protože není žádný jiný způsob, jak bych si představovala sama sebe. Můj otec si myslí, že jsem suicidal emo a že moje texty jsou moc komplikované, ale nejsem zbraň, tak proč ne. Anebo proč ne? Prostě si jenom sedneme a budeme kopat do vzduchu (chudák malá.) A když nám normalita proteče prsty, tak je to normální, protože nikdo není sakra normální. Takže hezky napíšeme dopis imaginárnímu kamarádovi s podivně smutným, nizozemským jménem (já mám taky nizozemský jméno), složíme proužkovaný tričko do šatny a už v tom zase jedu, už zase se přistihnu, jak sedím a poslouchám songy a mou hlavou plujou divný myšlenky. Ale to je naprosto normální.
Rozhodně možná, moje emoce jsou zmatený. To bude to blbý období,sakra, já nechci lidi provokovat, ale když si neumím rady sama se sebou a jsem klubko nervů, jak mám být milá ještě k ostatním? Asi všechno moc řeším a pak to svaluju na ostatní. Jestli pro tebe, Finne, znamenám cokoliv, řekni mi, že to bude dobrý. Asi jsem moc supersonická a sebestředná.
Moje nejlepší kamarádka má narozeniny. Dneska, pokud to čtete 22. 9., gratuluju. V neděli jsem s ní byla na kafi (kafe z mekáče, brrr, ještě teď mám na jazyku vyrážky), kde si spálila špičku jazyka a chodily jsme po celym komplexu, protože mám takovou šikovnou věc zvanou orientační smysl., i když to nakonec smysl vůbec nedávalo. Dotyčná se mě pořád ptá, na co myslím, když se zastavím a přestanu vnímat. Nejspíš si myslí, že jí ignoruju. Jsem unavená z vyvracení týdle záležitosti. Ano, občas se zakoukám do blba, ale já vlastně nepřemýšlím nad ničím. Jenom se prostě zastavím v čase a kochám se sadismem tý kratičký vteřiny, která hned pomine a já jsem kdo jsem a jsem tady s ní a vlastně nevím, co jí říct, jelikož moje myšlenky víří a potom se zaseknou v sítu hlasivek nebo prostě nedokážu zformulovat svou tužbu.
proč se lidé omlouvají? líbí se mi divný songy typu Girls & Boys od Blur nebo Some Girls Are Bigger Than Others od The Smiths. A co třeba Clin Eastwood od Gorillaz.
Jsem zmatená. Útěchu hledám v neexistujících slovech. Třikrát řekni Raxakorikofalapatorius a možná se ti uleví. Anebo ne. Úleva anebo útěcha? Porozumnění? Štěstí? Smutek? Rozčarování? Norský vzor? Já nevím. Nedokážu si udělat vlastní názor. Útržky reality a falešný smích. Upřímný šálek černého čaje. Ach, prosím, je tenhle svět na mě moc komplikovanej?
Ale necítím se nějak špatně, nebojte se o mně prosím, nejsem nebezpečná k sobě ani k nikomu jinému. Tak, jako to dělám pořád, přísahám, že nemám/nejsem zbraň. Jenom troška pochopení, ach jak po něm toužím.
"Vážně jsi tak naivní, že si myslíš, že někdo výjimečný příjde a řekne ti, že všechno bude dobrý?" "A ty mi to máš za zlé?" "Jenom by mě nenapadlo, že zrovna ty budeš cítít tuhle možnost.", na jeho rtech se zrcadlil úsměv, jako když vás někdo prokoukne a přesně ví, co s vámi, jako když má někdo řešení, trochu naděje. "Mluv se mnou! Mluv se mnou svou vlastní řečí!", vysloví Finn Grieves bez těch vykřičníků. "Mluv se mnou! A nenechávej to všechno být! Nenechávej to dopadnout. Zatřes s tim a mluv se mnou svou vlastní řečí.", odpovím mu, ale vyslovuju i ty vykřičníky. Sleduju ho, jak si usrkne čaje a jeho oči se na mě začnou usmívat. Rychle to ale zastaví a potom naprosto vážně řekne "jsi moc egoistická a všechno si moc bereš. takhle se dostaneš maximálně pod zem." "buď ticho.",odseknu rychle, ale všechen prach kolem ví, že to tak nemyslím. "začni žít. užívej si, že jsi mladá, perspektivní holka, která-" "mám hlad.", přeruším ho. Finn povytáhne jedno obočí a potom se zasměje. "co s tebou, ty pošetilá Hairspray Queen." "dneska jsem si do sešitu napsala chew your meat for you, pass it back and forth, in a passionate kiss from my mouth to yours, 'cause i like you." "a dál?" "žužovým zvýrazňovačem." "ty umělče." "nenadávej mi, Finne." "hele, Hairspray Queen, umělci, jako jsem já anebo ty jsou šílení. Jsi umělec? No jasně." "Tvá slova nedávají smysl." "kdyby dávalo, netrávila bys se mnou čas." "..to rozhodně.", usměju se na něj a on se rozplyne. Můj imaginární kamarád je zase fuč.
A tak jsem tady a nikdo mě nemůže zastavit, jelikož zrovna teď jdu být normální. Pokud hledáte něco, co dává smysl, tak na tenhle blog nechoďte. Nedokážu si srovnat myšlenky, což je mi líto. Fakt se omlouvám.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Princess Amenorrhoea Princess Amenorrhoea | 22. září 2014 v 18:29 | Reagovat

Co to vlastně znamená být umělec ?

2 Hairspray Queen Hairspray Queen | Web | 23. září 2014 v 15:14 | Reagovat

[1]: Umělec - podst. jm., r.m.
Umělec je duševní stav, kdy postižená osoba nazývající sama sebe "umělcem" vidí svět jinak a je napůl šílená. I když nic moc "uměleckého" tato osoba neumí, omlouvá tímto stavem svou potrhlost. Umělci jsou buď šílení a/nebo pod vlivem drog.Tak či tak, "umělci" jsou "divní".
~Hairspray Queen.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama