achjo, nestěžuj si porád.

4. října 2014 v 10:09 | Hairspray Queen
Můj život je obyčejný, každý den je stejný, poslední dvě rána jsme poslouchali s otcem v autě The Universal a Today a je to smrt punkových večírků, když ráno mžouráte na digitální hodiny. Užij si to ticho šumějících autobusů a lidí spěchajících do práce. Jen tak potichu pozoruješ okolí, i když nevidíš nic zajímavého. Slova jako násilí a chemikálie. Ach, ty sladké chemikálie, které máme každý v sobě. Kdybych má tělesná schránka nevlastnila žádný chemikálie, moje psýcha by asi nefungovala. Protože všechno jsou to jenom hormony. Bez nich by nebyl rock 'n' roll. Nebo grunge. Cokoli, je to fuk. Žádný představení, prosím.



Usmívej se jako Bowie v ranním slunci. Mmmmhmm, špičáky a rozcuchaný rusý vlasy, modrej oblek a kožený černý boty. Podívej se na něj, Finne, jak můj hrdina září. Jak se jeho tvář s tím pověstným špičatým nosem usmívá štěstím. A to jsem si vždy přála. Pokud je šťastný on, ten podivný chlapík s úchylkou na komiksy a úžasnou povahou, potom jsem za něj ráda i já. Prosím, neodcházej, pokud najdeš někoho lepšího.
Nevím, co bych si přála. Ale jsem moc rozmazlená. Další den, další boj samy se sebou. Žádna představení, prosím.
Tady není žádné proč. Můj svět tvořený z chytrých zpívánek, večerního polehování na posteli a vlastně kdekoli, jsem nepřítomna, i když přítomna až moc, hlavně dýchej, všechno se zdá falešné tím upřímným způsobem, zůstaň v pohodě a říkej, co si myslíš. A kdo jsem já, když se snažím nezapadnout do spárů stereotypu, ale nenávidím jakoukoli změnu? Kdo jsem já, když jdu po schodech a je čas začít si pobrukovat melodie i nemelodie. Stejně se proměníme v prach, hádám.
Drahý Finne, prosimtě, nikdy nepřemýšlej nad tím, nad čím přemýšlím já. Vím, že je nevyhnutelné být magor a je to ten nejlepší věc, jaká se mi kdy přihodila, ale doufám, že nebudeš intelektuální hudební magor, kterej si stěžuje na život a zbožňuje útulný pokoje, roztomilý měkoučký zvířátka, podívej se na můj obličej, jmenuju se Ta Divná Holka s Kytarou, a když se vzbudím, jdu si dát makeup a je moc brzo na kafe. Doufám, že se z toho vzpamatuješ.
2/10//2014
Tak ještě jednou si dávej pozor, co si přeješ. Tolik toho, pro co umřít. A jaký je rozdíl mezi mnou a Hairspray Queen? V podstatě ten, že já jsem trapný podivín, který neví co říct, zatímco ona nakládá se slovy doslova božsky. Anebo ještě jinak. Jsem Hairspray Queen, trapný podivín, který říká zvláštní věci.
Pojďme se zaměřit na básníky/textaře/spisovatele/cokoli, za co se HQ považuje.
Oni něco řeknou jenom, aby to vyznělo dobře, ale v podstatě to vůbec nemusí být pravda. Ano, v podstatě přeháním. POŘÁD.
Vycházíme z reálných základů - pocitů či pohledů, různých uměleckých vizí a myšlenek, které jsou pro velké množství lidí skryty. Ale stejně jsme tak trochu lháři. Používáme metafory a přirovnání, nesmyslná přídavná jména k předmětům, a někdy čtenáři nepochytí náš záměr či myšlenku, a jsme taky tak trochu nafoukaní a hrajeme si na chytré. Obnažujeme vlastní city a vlastní vnímání, ať už reality, či fikce, či vnitřních pochodů, jenom abychom se dozvěděli, že nikdo nechápe naše slova. Doufám, že jste připraveni na přestřelku. Jsme obětí vlastních slov, protože slova jsou jako ostré meče, jako jehly a špendlíky, je to veškerý čas a veškeré srdce, slova jsou to jedinné, co mám.
A pomocí těchto zvláštních stavebních pilířů celého lidstva, vám vyprávím ty příběhy, kde špatní týpci vyhrávaj a dobří týpci umíraj. Což je vlastně hrozně nežádoucí, ale pokud si najdete čas, můžeme žít navždy.
To je tak, když socani rozdávaj na metru kafe a já se směju, jelikož mezinárodní den kafe byl den předtím.
Kdo jsi sakra, abys mi říkal kdo jsem a jaký je můj geniální plán? A kdo říká, že jsi v tom geniálním plánu taky? Achjo, Hairspray Queen, nebuď tak netaktní. Ale když víš, Hairspray Queen, nejsi můj typ. Víš jakej je rozdíl mezi mnou a tebou?
No tak si sakra přestaň lichotit a poslouchej, co říkám. Zaplať všechny dluhy sám sobě a sakra poslouchej, nebuď podrážděný pesimista, nebuď son of a gun.
Věřím v nějaké cíle. Věřím, že výkřiky do tmy jsou k něčemu dobrý. A taky se mi zdá, že dnešní doba je nějaká podivná a naprosto netuším, kdy se to začalo kazit.
Tak sakra přežij dalších pár skoků, tvé rty krvácí a tvá chodidla také, ještě pár výkřiků a bude to pryč. Tak si pořád nestěžuj a chápeš mě vůbec? Nejspíš ne. Žiješ v pokoji, kde čekáš na někoho, kdo nikdy nepříjde, nedokážeš se pohnout a při každé písni se cítíš jinak. Tak to udělej ještě jednou, ať jsi si jista, že to nevyjde. Pro všechno to kafe a říkání, že jsem divnej týpek, nazývejte mě obětí svých myšlenkových pochodů, jsem závislá na hudbě, ani nevíte jak.
Lidé dokáží utratit všechny své peníze jen pro to, aby zapadli do dnešní podivné módy.
Ona je navoněný časopis, střízlivá, žije dobře a je oblečená na zabití, tančuje skrz svůj šatník, je to anorektička a zbožňuje slovo "kreditní karta."
A k čemu tohle všechno je? Je pravda, že dnes se na oblečení klade velký důraz, když má někdo něco, co není dostatečně provokativní, anebo je jeho oblečení jenom trochu osobité, hned si na něj všichni ukazují a potichu si šeptají a cukají jim koutky, ať už posměškem, či zděšením. Na druhou stranu byste si asi řekli, že kazajka dnešní módy není tak stažená jako v dobách, kdy lidé nosili cylindry a kravaty a korzety a ženy musely mít pas stejně široký jako krk svého manžela a ostatní výstřely módy. A kdy se to všechno začalo kazit? Kdy se lidé začali oblékat přídavnými jmény cool nebo ještě lépe swag?
Hehehehehh, dneska je oblečení každého tak osobité a výjimečné, ale všichni jsou ve své podstatě stejní. Ano, lidská, podivná rasa má potřebu se odlišovat. Ale proč to nedají najevo svými názory a gesty, proč se navlíknou do plastovýho trika po pupík s nápisem bitch a pak se tak taky chovají? [O tričkách s logy kapel, které někdo nosí a ani tu kapelu nezná etc. se zmiňovat pro jistotu nebudu.]
Tady není žádný proč, když je chytrých slov nad hlavu a každý další schod je další záchvěv imidže, bál jsi se někdy, Finne, že se neuhlídáš a pravé obočí se zvedne tak o tři centimetry nahoru ze své obvyklé polohy? Taky se někdy bojíš, že tvoje reakce bude až moc nepřiměřená? Protože já ne. Tady není žádný proč, má gesta jsou zvláštní a člověk nikdy neví, co ode mě čekat. [Pussy Princess se v dáli směje.] Navíc jsem si všimla, že se všude chovám jinak. Jinak se chovám ve škole, jinak se chovám v přítomnosti jedné blonďaté slečny, jinak se chovám doma a jinak se chovám sama. To asi každý, jenže lidé, kteří znají mou určitou tvář mi těžko věří tu druhou, kterou tady prezentuju. V podstatě je tenhle blog to nejhlubší a nejužitečnější, co provádím, jsou tady moje pocity jako v kleci a je jenom na vás, kdy se začtete mezi řádky a vypustíte všechny ty slovíčka ven.
A neskutečně moc mi vadí, že když se mám k něčemu vyjádřit, nedokážu to jinak, než napsat. Když mluvím, nedokážu přemýšlet. Nejlépe pochytávám své názory, když si v klidu sednu a píšu, ať už na papír nebo do wordu. Nemám páru, jak se tomuto syndromu říká, ale prostě to takhle mám, tak se s tim smiřte.
Milý Finne, nepátrám po tom, jestli jsem normální, žiji s tím, že jsem mimo a ty taky, takže budeme mít klub. Neměj mi za zlé, když se ti svěřím, s tím vším, co cítím.
Milý Finne, to je život, jedna strana líc a druhá rub. To je tak, jako něco samozvaně schizofrenické, jako něco postiženo bipolární poruchou a někdy je vám neskutečně dobře a někdy je vám neskutečně zle. Když jste náladoví, všechno máte o trochu těžší. Něco přiblbe šťastné. Tyvole Finne, pamatuješ si, jaks mi sezřal meloun? Když se potkáme, tak jsme tu dva.
Drahý Finne, nelekni se, když budu tančit uplně šíleně mimo rytmus, já jenom cítím to všechno. Když řeknete o tátovi vaší spolužačky, že vypadá jako Frank Black, reakce nemusí být adekvátní.
Žádný věnce na hrob prosím. A kočky se mrouskaj za komínem a léta běží. Chvíli jít, jen do soumraku.
Prosím, pokud budu někdy cítit city k cihlám, omluv mě za to. Být netaktní a zároveň přecitlivělý opravdu jde. Jelikož jsem citlivá jenom k sobě. A tak někdy ta slzička ochutná mou tvář. Jsem přecitlivělá k sobě, ostatní mě nezajímají, lituju se a tak trochu doufám, že mě někdo bude litovat a zazpívá si se mnou refrén "ooohh, chudák Hairspray Queen, komplikovaná a patetickááá, ahahahahháááá."
Netoulej se nazdařbůh, nedejchej tolik vzduchu, notak, nechej ho trochu i pro ostatní, chceš někam jít, ale nevíš kam? Mňau.
4/10/2014
Je pár věcí, který mě štvou, ale jinak jsem v pohodě. Do zelenýho pokoje prosvitlo ranní sluníčko, dole otec poslouchá Radiohead, já si jedu Kill All Your Friends, všechno je tak, jak má být. Aspoň zatím. Aspoň do jedné hodiny odpolední. Stejně mě nikdy nedostanou.
Kill All Your Friends. V podstatě první píseň, kterou jsem slyšela od svý chemický romance, která přetrvává. Je to ironie, deset deka komfortu a čtyři minuty dvacetosm vteřin čistý lásky.
Přemýšlela jsem o včerejšku, kdy byl nejlepší a zároveň nejhorší den z celého týdne. Když potkáš duši, která je pro tebe nesmírně důležitá a narazíš na ten svůj syndrom, že nedokážeš říct cokoli, co by dávalo smysl, pak je to těžká frustrace. Achjo. Vesmír se zastavil ve chvíli, kdy jsme stály u okna, pozorovaly číhající kočku a gramofonová deska s retro písněmi se točila a nepřestala točit. Pak pár nekonečných mučení pomocí mého zpěvu a hru na sladký dřevo a můžeš jít domů. Pokud jsi ještě neutekla. Jestli je tohle doznání, necítím žádnou lásku. Pokud je to ale vyhodnocení situace, děkuju ti, aťjsi kdekoli, frajerko.
(Včera večer jsem jen tak, z nudy, zapla rádio a jedinnou stanici, kterou mi našlo, bylo rádio Vltava. Zrovna dávali nějaký pořad o nacismu a o Terezíně, a když jsem se dozvěděla, že na 3 krát 4 metry v betonové cele se tísnilo 60 lidí, bylo mi z toho blbě.)
A potom se budeme držet za ruce a dotýkat se myšlenkami na chronický strach a drahý Finne, sama nevím, jestli je tenhle svět záchranná brzda nebo jestli se bojím umírání.
Doufám, že všechno je v pořádku.
Hey! Počkej! Možná, že mám novou stížnost!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 You Know Who You Know Who | 9. října 2014 v 23:59 | Reagovat

Do you go to the country
It isn't very far
There's people there who'll hurt you
'cause of who you are

A tenhle kousek mi furt hraje v hlavě, dík Queen, máš mě na svědomí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama