Červen 2015

krvavá tuberkulóza (duše?)

25. června 2015 v 15:22 | Hairspray Queen |  Julie&poezie

Nevolnost z pomyšlení, co všechno odhazuju
a pak to rozdupu na střepy
Přes vitráž mi na obličej dopadá barevné světlo
a je to jako když ležím schoulená ve tmě
a jsem very ape and very nice.


Nevinnost je tak perverzní pojem
umučen na měděnym kříži rezavejch střech Prahy.
Člověk umře s dokonalym tělem (vypadáte jako hlína!)
a knížkama seřazenejma podle barvy obalu - všude černý temno.


Nemůžu ani uvěřit tomu, že jsem tak nádherná -
(vypadáte, jako by vás už nic nezajímalo)
Nemůžu se ani nadechnout, plíce zaplavila krev
a hlava je prázdná - a temná, stejně jako je duše našedlá.


Nekonečně dlouhá přítomnost rozmaru
nikde žádné růže (ani trny v chodidlech).
Uprostřed hry popadat dech,
rozum ztracen v jednoduchých pravidlech.


Nemůžu se nabažit spánku (zapomnění)
a jaksi se mi ho nedostává.
Nemůžu si zvyknout, že časy (a okolnosti) se mění,
a noc je děvka odmítavá.


Nijak se neodvolávám, ani nežebrám o odpuštění,
život je tak dlouhý, když jste opuštění
ve městě pod mýma nohama (žádný růže) se už stmívá
život je mrtvola - krvavými ústy se usmívá.


she asks: "where are you going, John?"

20. června 2015 v 11:01 | Hairspray Queen
A jestli po mně chceš, Wolfi, abych dožila svůj život v týhle šílený nudě bez nesnesitelnejch a šílenejch věcí, chceš po mně moc.
Potřebuju nesnesitelnost. Potřebuju bejt protivná a udělat něco šílenýho.
Tahle nuda je nesnesitelná, a o to horší to je.
Jestli je jedinej vzruch v momentálním životě ostříhání si vlasů, pak je to bída.
Jsem hodná holka - uvnitř vře sobeckej bastard.
Všechno je normální, tichý, pokojný, to jenom ze zdola se ozývá překřikující se mužskej a ženskej hlas.
Všechno je normální, tichý a pokojný, a z toho šílím.
Stejně nevěřím, že otec to s tim Salzburgem myslí vážně. Vždycky dodaj naději a pak ji jakoby nic seberou.
JSI MOJE VĚZENÍ, HEY TY, VĚDĚL JSEM O VĚCECH, KTERÝ BY TĚ ROZBĚSNILY, ALE TY JENOM LEŽÍŠ NA PODLAZE A DÍVÁŠ SE DO PRÁZDNA A DÁVÍŠ SE VLASTNÍMA SLOVAMA, a všude je tak bestiální ticho.
Čím smutnější jsem, tím líp to skrývám. Předtím to byl křik a patosy a fňukání, ale čím víc je ten smutek skutečnější, tím to bývá klidnější a tišší. Všechno je normální, tichý a pokojný.
Ale já takhle, Wolfi, nechci žít. Nechci žít bez řevu a chaosu a anarchie a hudby.
Nemůžu žít život bez života. Všude je ticho. Ticho před bouří.
A jakoby z vedlejšího pokoje hrajou I <3 you Honey Bunny.
Všechno je tak zvláštní .. :)
A v 18:37 začíná léto.


zahrajem si monopoly?

16. června 2015 v 15:52 | Hairspray Queen
Pokusím se něco napsat, ať nezavrším proces uhnívání.
Prožívám krásný dny. Venku je sluníčko a mně je furt zima. Zapomenu si doma svetr a pak ve škole klepu kosu, protože sedět v bundě by bylo divný.
A začne znít Good Song od Blur. Zní a zní a najednou přestane. Ne, nezvednu to. A za chvilku znovu od začátku. A pak to utne zvuk otevírající se lahve. Meruňky jsou ještě zelený, ale až nebudou zelený, a budou oranžový, lehnu si pod strom a všechny je sním.
"Ty hajzle! Že je ta čočka z Jižní Afriky! To už rovnou můžu jíst černochy!" Neil vaří totalitní zeleninu.
Sundám boty a vlezu si do sprchy. Jo, neteče teplá, v tuhle otřesnou hodinu, ale čokoláda to spraví. Odpočítávám kostičky schogettenky - 2, 8, 14, 18 .. Osmnáct čtverečků čokolády, ve kterých straší přeslazený kusy mandlí v medu. Jo, jo, jo a pak máma řekne: "Budeš vypadat jako skříň."
Vypiju půl litr čaje, protože za posledních sedm hodin jsem vypila jenom jeden šálek černýho čaje. Pořád dookola koukám na the young ones, v jakymkoli pořadí, hm, a Green Day dotvářej dokonalý pozadí těhle krásných dnů.



will they ever believe me?

9. června 2015 v 20:37 | Hairspray Queen
Mám bolavý nohy a v televizi dávaj nějakej deutsche romantische film. pustila bych si něco pořádně krásnýho a smutnýho. mám mokrý vlasy, protože jsem před chvilkou vylezla ze sprchy.
vlastně nevím, co psát. asi tenhle můj malej kousek vesmíru beru moc vážně a pak to nejni ono. vyrůst, to znamená zbláznivět, začít poslouchat bowieho a ostříhat si vlasy. (ne, že bych mluvila z vlastní zkušenosti.)
i am the sun and the earth.

"viděl jsem ho, jak leží na gauči schoulený do klubíčka. možná se svíjel v záchvatu pláče. dá to práci být něžný a milý. řekl jsem mu, aby šel očistit jahody a on se převalil na záda a chvíli to vypadalo, že vstane, ale zůstal ležet. po několika minutách, kdy si prohlížel strop, se zvedl a pomalu došel ke dřezu. utrhával jahodám šťopky a usedavě plakal. zeptal jsem se ho: "pro pláčeš, hlupáčku?" a on popotáhl a řekl zachraptělým, jemným hlasem : "protože je všechno tak krásný!"

  • psychická i fyzická únava
  • vstávání do práce
  • odřené rty a chodidla
  • morissey
  • nemůžeme lpět na dětských snech
  • přítulná vůně růžové kapaliny od playboye
  • "nothing changes, i still love you, oh, i still love you. only slightly, only slightly less than i used to, my love."
  • syntetickej déšť
  • proč lidé nefotosyntetizují?
  • černé kožené boty občas hází odlesky do zelena
  • vylévám kořpivovej čaj do umyvadla a to je potom zelené
  • láska je vážně divná věc, chtěla bych si ji někdy vyzkoušet
  • tmavěmodrej matnej lak vypadá černě jako usedlina na dně hrnečku, na dně mý duše
  • sure.
  • vlastně se mi tyhle malý tečkočtverečky nelíbí
  • i want the one i can't have and it's all over my face
  • achjo
  • a stejně je všechno tak nádherný, až člověk brečí
  • a říká si "tak, čím jsem si tuhle krásu zasloužil?"
  • a je to poprvé, co to nemyslí ironicky
  • ale je to stejně zvláštní, jak se rodíme s dvěma tunama vzduchu na hlavě
  • a všichni nám otloukaj, jak jsou všechna potěšení špatná
  • a hroby jsou tak mělký
  • nevím, co dál napsat.
  • achjo.


slova, slova, k čemu jsou slova ..

7. června 2015 v 15:34 | Hairspray Queen |  Julie&poezie
dva křížky místo polibků
oči zarudlé z nespavosti a alergie
verlassen sei auf ewig
nikdo nic neříkejte
necítím nic, asi proto, že mám zlomený srdíčko
pomalu mě upalujou a já nevím,
jestli se dřív udusím nebo mě spálí na popel zaživa.
a pak je tady černá na bílé.
překrásné věci mě dokáží rozběsnit
auf ewig
rozmazaně čtu mezi řádky svýho miláčka - ve vydání s dokonale bílýma stránkama
šílím - naprosto a při takovým brutálním tanci omdlím
radši se zabořím do voňavejch polštářů
nikdy nevíš, co chceš, dokud nevíš, co nechceš
říkají, že jsem krev a mlíko,
přejedla jsem se tý děsný statečnosti

postel je tak hrozně velká
pro jednoho
pro jednoho šíleného
pro jeden křížek v esemesce namísto polibku
a pak je tady to šílenství s upálením - doslova
auf ewig, protože jsem miss world, nikdo se nestará
sleduj, jak mě upálí, nikdo neposlouchá
a pak je tady černá na bílé
ustelu si postel, zabořím se do polštářů, které
spoznaly sebelítost, teplo, marnivost a lásku
život je tak hrozně velkej
pro jednoho
pro jednoho zmateného
pro jednoho šíleného
někdy stačí pár slov a probuzení je najednou jiný
strach je tak hrozně velkej
pro jednoho
lítostivost je tak hrozně velká
pro jednoho
teplo je tak žhnoucí
pro jednoho
láska je pro jednoho tak nesmyslná
a pak jsi tady ty - spalující oheň, a já - popel.




po ránu princezna je ospalá ..

1. června 2015 v 16:34 | Hairspray Queen |  Provizorní Život (čti deníček.)
Za plotem kvetou vlčí máky. Oči mých smutků nenechám plát. Mohla bych mu koupit tlustolistou rostlinu.
Přivíráme oči před rannim - jedinym upřímnym - sluncem. Můj Bůh je slunce a já jsem vampire.
V noci vyzvracím svůj život do kýblu na malířskou barvu. Bude to rok, co jsem rozflákala hrneček na schodech. Čas - bezkřídlej pták - zdrhá tak rychle, protože má špatný svědomí.
Jak se řekne německy poštolka? Je to tak zvláštní umírat teď v létě. Sedím v autobuse a zavřu oči. Děti si hrajou v lesích na fašisty a partizány. Nahé nohy vystupují z autobusu. Za slunečními brýlemi se nachází tolik smutných pohledů, ale svět kolem je nevidí. Zemřel byste pro lásku, mistře?
Je naprosto nemyslitelné stát prostovlasá na odlehlých místech a nevšímat si, vlasy musí být pevně sepnuty na šíji.
Zdrháme tak rychle, protože se bojíme, že se buď spožďujeme, nebo že náš doba předbíhá.
Léto všechny okouzlí a koupí si je na svou stranu náhlým světlem a změnou - všechno na lepší se obrátí - najednou se najdeš ležet na trávě s bílýma nohama a uvařeným srdcem. To teplo spíš než hubí jenom konzervuje podzimní večery.
Každý ráno, když stojím a čekám, a sluníčko mi svítí do obličeje, říkám si, že dneska je ten nejlepší den, kterej mě kdy potkal. Taky mi to Billy šeptá do uší. Zavřu oči a jedu krásným, starým kabrioletem po opuštěný dálnici a řvu si "Can't wait for tomorrow, tomorrow's much too long." A jsem šťastná. vždycky jsem byla. jen teď, když jsem se smířila, jsem si to uvědomila.


Slunce rozvervně kreslí tak
důvěryhodné reliéfy štěstí.
Pravděpodobně má svět kocovinu
po opilé zimě plné osamělého
mlčení u okna.
Na vrcholu bezstarostného světla
pokyneš všem v žluté a oranžové.
A svět je, mami, dokonalej kraj.

I'll tear my heart out before I get out.