Září 2015

občas i v létě sněží

3. září 2015 v 20:55 | Hairspray Queen
Schovávám se pod dekou. Mám tu celý svůj svět. Nakonec je o hodně lepší než ten obyčejný svět venku. Nejradši bych se do něj už nevracela. Ach, jak je to jenom zvláštní, že se vám šestkrát za život naprosto vymění všechny kosti a zuřiví snílci neztrácejí naději. Nakonec to dopadlo nejlíp.
Nálada je lehce podbarvená vypsanou fixou hrající z reproduktorů, který vyrobil můj táta "na koleně". I ve svetru byla zima, a odpoledne jsme my všichni upíři shořeli v nesnesitelných bolest kůže i srdce. Teď je venku tma, všechno je nádherné a nic nebolelo.
Někdy se nadechnu a řvu, a někdy jen tak ležím mezi hvězdama.
Je až překvapivý, jak se nic nemění. Pořád stojím a čekám na autobus, pořád mám náladu, jako bych utekla z deštivého, byť horkého dne zabaleného do textu vypsaný fixy a rozpuštěného v ranní kávě. Mám neskutečně mnoho inspirace, kterou nedokážu ztvárnit. Je jako dým, bez jakékoli konstantní, hmotné, konkrétní podoby. Všechny ty rádoby frivolní a hluboce intelektuální kompozice Fridy Kahlo se mi vypalují do panenek. V poslední době jaksi nemám co říct. hodlám napsat román. všechno je tak příšernej symbolismus. zajímalo by mě, jestli někdo vůbec tuší, jakou příchuť mají moje myšlenky a dojmy. kdyř to vypadá, že bude pršet, panuje dead weather a vzduch je tak skvělý a svěží jako dobře vychlazený cheesecake. Nikdo mě neposlouchá, ale mně to nevadí, protože já a moje hudba si rozumíme. říká mi všechno, co potřebuju vědět, říká věci, na které si já nikdy netrumfnu. jednou doopravdy napíšu knihu nesouvisejících příběhů. a vy si jí kupte, abych měla na jídlo pro kočky a na kávu.
kam se zakutálela moje hlava?
zároveň se omlouvám, že sem nic nepíšu, ale nerada dělám věci jenom proto, aby byly, a neměla jsem jaksi o čem psát. ale už delší dobu plánuju napsat něco hodnotnější.
to jen dnes jsem zalezla do pokoje, a venku byla tma a všichni jsou bestiálně šťastní :)