Listopad 2015

mátový čaj a matný tváře

4. listopadu 2015 v 19:14 | Hairspray Queen
mám hrozně ráda ty chvilky, odpoledne metastázuje ve večer, ranní nevolnost je daleko, a jak se nakláním nad horkej mátovej čaj, rozpouští se mi řasenka.
pustím si the kills, namotávám si vlasy na prst, točím se na židli, pokládám dlaň na okraj hrnku, listuju saroyanem, sleduju stíny, který vrhá lampička. odhazuju toho, kým jsem byla dopoledne a měním se v nekonkrétní brutalitu stmívající se scenerie za zamlženým oknem.
po setmění se měním na upíra a alison mosshart. neznám tě, neměla jsem čas si přečíst tvůj blog. milovaná A., kdyby se tak mohly z pocitů upéct koláče, seděla bys u mě v obýváku se staorbylou tapetou a zapíjela čajem sladkej kořeněnej dort. určitě by ti moc chutnal, vždyť i moje myšlenkový pochody obdivuješ tak, jako já ty tvoje. chápej, mohly bychom v noci jet autem, poslouchat queens of the stone age a křičet.
jo, jasně, všechno je fajn, ale viděli jste alison mosshart a jacka whita pohromadě?
u.r.a. fever

tady: doma jsem o hodně pěknější než tam, chápejte, všechno je méně prostorné, intimnější, s optimální teplotou, řasenka se odrolí, lokny se narovnají tak akorát a tváře zrůžovějí. ráno jsem unavená a otrávená, to teprve s večerem se probouzím a kvetu. večer jsem krásnější než ve dne. večer nejsou přítomni žádní lidé, tahle moje krása je doposud nespatřena a ještě dlouho zůstane schovaná. evokuje mi to ten příběh, kde když děti odejdou z pokojíčku, hračky si začnou žít svým vlastním životem.
tahle krása je jaksi podmanivá a vedle vzevření denního je jako z uplně jiné dimenze.

krása je vůbec relativní pojem. tělesná krása mě fascinuje, ať už u žen či mužů. ačkoli mužský druh krásy je jiný než ženský druh krásy, stejně jako výběžek dolní čelisti je u mužů hranatý a u žen kulatý, stejně jako je pánev u žen široká a nízká a u mužů úzká a vysoká.
a každé ženě se líbí ostatní ženy. totiž, muž se podívá na ženu a řekne, že je krásná, jenže nevymyslí nic konrétní. kdežto ženy znají tu alchymii za tím - přesně vědí, co se jim líbí.
proto mám ráda ženy- vzájemně si skládají komplimenty na perfektní obočí.



miluju mátovej čaj a miluju večery s dead weather a the kills, kdy přemýšlím v červené a temně růžové a cítím specifickej náboj, kterej se nemůžu navodit uměle a stává se samovolně a nečekaně. tak tedy mluvím o upíří povaze a kráse, dokud na to mám náladu. jsem totiž hrozně náladovej člověk. někdy mi připadá, že měním názory podle počasí.
heheh, dead weather.