Březen 2016

jaro dojímá k slzám. zvláště alergiky.

25. března 2016 v 11:50 | Hairspray Queen
olivy zakusujeme těžkým chlebem. pod bělostnou košilí je v kabrioletu zima a z rádia hraje instrumentál, jako když si Vincent Vegga šlehnul zboží původně od Kurta Cobaina. nějaký šílený francouzky po mně pokukujou a chtěly by mi objednat pití. usnu jim v náručí a probouzim se tady, děsivě unavená a plná chvějícího života a hormonů.
ukousnu si jazyk.

a pak se zeptej, jak někdo může ve svý mysli žít jinak. bóže, všechny ty drahý parfémy a neodolatelná francouzština, jízdy vlakem a velký sluneční brýle, lesklý vlasy, smích rozežírající červený krvinky, ten smích hrozně smutnejch lidí, který si z toho už nic nedělaj.

a pak se zeptej, jak někdo může být ve skutečnosti tak jinej. bóže, všechny ty přebaly a ilustrace, ukousaný nehty, prasklý šlachy, film noir cynique, ostrá krása Louise Garrela, a pak se ráno vzbudíš a víš, že osud je klikatej jak horská dráha a že zima je psychickej, ne fyzickej stav.
a pak taky intenzivní věci se nedaj vydržet moc dlouho, čaj je divný spařený listí a všichni podléhaj rozkladu, to se jednoduše nedá zastavit.

a v noci se mi zdaj šílený sny, který se smíchávaj se skutečností a pak je mi z toho divně, koukat se na ní (?), když jsme se ve snu líbaly, a dělat, jako že nic. ah byl jsem zakletý v diviznách, divný století, v princeznách.
zbejvá spousta času. spousta, spousta času. a někdy chápu ty něžný sadisty, kterejma je v podstatě každej, kdo ve vztahu miluje míň. vždycky to tak je a bude, a já nikdy, nikdy nechci bejt ten, co miluje víc. potřebuju bejt uctívaná, zbožňovaná, adresátem úliteb, znáte to ..
(tyvole sbírka zvadlejch růží je ale poplivanej cajdák, ale achjo!)
bylo roztomilý, když jsme si zpívali "pojď sem, holka, vostříhám ti vlasy", ale nic nevydrží věčně, ani ty vlasy, holt smůla.

a tak si asi pořídim plisovanou sukeň, zbejvá spousta času. a neni všechno dokonalý, vždyť nežijem v antice. přichází to vkrádavě, nenápadně, ale přesto podvědomě podezřele. mý sliny maj zvláštní chuť. lepší bejt vzteklá než mrtvá. zbejvá spousta času.




nevyslyšený výkřik do sladkého horka

11. března 2016 v 12:20 | Hairspray Queen
Slib, že nikomu nepovíš
otevři ústa, pokládám na ně srdce v tabletce
spolkni okvětní lístky růží
krb hoří, koupejme se v omamném horku
vzpomeň na věk před narozením
- poryvy červeného bublajícího světla
svatý, smiluj se nad námi

Slib, že nikomu nepovíš
utiš můj vysilující cílevědomý vztek
miluj mě celým srdcem
spánek - sladký, cukrovka - spavá
musí to být zběsilé a končit bezvědomím
jinak se nezbavím svých genů a zabije mě hypervitaminóza
svatý, smiluj se nad námi

Slib, že nikomu nepovíš
upalte čarodejnici !
jakmile motor bude skomírat přesílením, řeknu ti,
jak je nebezpečné podceňovat zuřivé snílky,
navenek nešikovné, uvnitř žhne síla
já jim říkala, nepodceňujte mě
oni zatím neví, kým jsme

Slib, že nikomu nepovíš
"utiš můj vysilující cílevědomý vztek,
miluj mě celým srdcem" vyvstává z mých úst
je to zběsilé
je to krásné
je to blahodárné
svatý, smiluj se nad námi.