Květen 2016

konec května

29. května 2016 v 12:04 | Hairspray Queen
tam:
na tyrkysový louži plave mastná kapalina, vpíjí se do vody a zbarvuje ji do tmavěmodra a do ruda. prostupují jí stužky a hladinu čeří rozdrobené kousky květů, opadávající z kytice v mých rukou. každý jsme na jiný straně řeky. řeka tě strhne, její proud je příliš silnej na jakýkoli odpor, má teplotu varu i mrazu na stejnym bodu, přelejvá se přes koryto. prečo ľudia pália mosty?
křehký, nabokovsky vášnivý léta trvaj, zasypávají mě kyticema, zbarvují mi tváře, lámou dlouho budovaný návody jak žít, maj na starosti potemnělé kruhy pod očima. vybavuje se mi úsměv, smích, láskyplnej, pohrdavej, smutnej, kypící přesností zámeckých parků, dusnem divadelních pódií, přítmím všemožných barů, kde slepej jazzman a doutník kouřící klavírista hrajou na trubku Gerschwina.
Ležíc ve vaně hlasem Milana Lasicy poslouchám zvláštní příběh "Ale už nikdy, nikdy to nebolo ono." Zapálí si cigaretu a pomalu, s naléhavostí a naprostým vědomím své síly vypráví.
a pak skončí. rozteče se, roztaje se, rozleje se po podlaze. vstanu z postele a nohama se přilepim do lepkavýho hnusnýho bordelu, co se mi vyleje z přeplněně prázdný hlavy. škubu nohama a přepadám dopředu, ale nemůžu se z toho sajrajtu odlepit.
běžím a plivu, chrchlám a kašlu až se mi chce zrvacet.
tohle tě bude bolet víc než mi to dá námahy. can you feel my love buzz?

tady:
izolovanost a prázdná hlava, vztek, navzdory tomu mnou protejká strašlivá láska a setrvačnost ke všemu silou 220 voltů až mi srdce poskakuje v hrudi. nadšení a vzrušení mě celu uchvátí, ale strašlivě rychle prchá a zanechává prázdno a nostalgickej smutek a vizi činžovního domu, z jehož oken slyšíš tramvaje a v bytě ti voní kytky. šialene miluj ma.
v líné nedělní ráno přemítám, jak bys mě měl rád a pouštím si staré krásné písně a obdivuju Marilyn Monroe, a ačkoli jsou neděle smrtné a plné úzkosti (hrudník se sevře, břicho pálí a kolena se třesou), ta dnešní je příslibem nádhery, která se mi vryje do srdíčka a metamorfuje v inzulín, který si píchnu jakmile mi bude smutno. a cejtim se jako Ježíšův syn, když jehlu v žíle smočím.

obraz 1. v noci se mi zdál příšernej perverzně brutální sen. avantgardní večírek, kožené sedačky, velká okna a rozhovory amerických rodin nad whisky s ledem. z věci, co se stane, mám takový strach, že se přitulím k Andy Warholovi a on mi podá klíče od svýho auta a pošle mě domů.

obraz 2. v bytě je šero, ale ne tma. neony aut se promítají na stěně jak na stříbrném plátně, jak v zrcadle v Schonbrunnu. zahlédne sklenici vína mezi svýma pohublýma nohama a lem bílé košile. tvrdá postel - hravá textura šedi ve tmě. jehla se otáčí po L.S.D. On ležel s hlavou podepřenou a s očima plnýma fascinace, běsu a krásy říkal, že svýho syna pojmenuje Filip. Ona chtěla Juraje nebo Konstantina. Filip by nebyl špatný.
Ona zvedá nohy do vzduchu a prohýbá si kotníky. "je ti prázdno?, zeptá se On a když se natahuje pro sklenici, praskne mu v paži. "a tobě?", odpoví Ona otázkou a podívá se na něj. vstane z postele a otevře okno do ulice, které minulou píseň zabouchl vítr. pak už ani Ona ni On nic neřekne. dohraje Cigaretka na dva ťahy, jehla se s neochotným zapraskáním odsune z desky a pak je už ticho, přerývané neumlčitelnou koexistencí.

obraz 3. Miláček žen a favorit sázkařů Isa Monžá upevňuje svou pozici ve hvězdné disciplíně tenisu se zdí. A již nám na hřiště přibíhá podávač míče - porcelánového hrnku nesmírné ceny, z doby Meidži. Podle staré pověsti je v něm zakleto devět set devadesát osm a jedna duše. Isa je již prohřátý a připravený na mistrovský výkon. Šikovným gestem bere hrnek do rukou, nadechuje se, koncentruje, jeho tělem proudí elektrické výboje - a je to tady! Hrnek se rozlétává do všech stran a již přibíhá další poskok s pásmem a měří, jak daleko střepy doletěly. A pozor, dostáváme zprávu, že jedna žena v hledišti byla zasažena do hrudi a je dost pravděpodobné, že vykrvácí! Ano, všechny kamery na ní, prosím! Podívejte se na její tvář! No není to rozkošné?

mezi tady a tam:
žádný spánek, žádné jídlo, žádný hlad, žádná láska. z nebe prší hektolitry mátového čaje chutnající po dehtu a já navštěvuji své prarodiče, sedím u nich na pohovce, dívám se z okna, debatujeme, rádio je neustále puštěné, jejich talíře mi rozehřívají duši a pak roztáhnou tu modrou pohovku a je celá moje a noci jsou krásný, když ti do pokoje s křišťálovým lustrem svítí řezavě oranžové světlo pouličních lamp ze sídliště za okny. ráno přijdu do kuchyně, a oni jsou už vzhůru a jsem pro ně princezna, výjimečná a milovaná. ach bože, potřebuju tam být!
potřebuju být.

nevim, nevim.

16. května 2016 v 20:02 | Hairspray Queen
jsem příšerně unavená, ale v noci spím dobře. jsem psychicky unavená. je mi spoustu věcí jedno, a vim, že to neni dobře, ale nemůžu si pomoct, ani dělat, že mě to bůhvíjak zajímá. všechno je nesnesitelný, ale stává se to snesitelnějším, když mi to bude jedno.
nesnáším, když na mě někdo křičí, nebo když věci vyjdou hůř, než bych čekala (a to jsem celkem pesimista), ale prostě nedokážu udělat nic, aby to bylo líp. nedokážu zachránit celej svět.
ráno ani nepiju kafe, protože z kafe bez jídla je mi zle, a jídlo jíst nemůžu, protože je mi zle. naučila jsem se to zvládat, ale někdy je to příšernější než obvykle. příští rok už ani nebudu chodit na lékařskej kroužek, protože mě to najednou přestalo bavit.
spousty věcí, který mě dřív bavily, pro mě ztrácej smysl. znenadání nechápu, co jsem na tom všem mohla vidět. ani nevím, co mě momentálně zajímá. asi moc věcí ne, pro něco se nadchnu, ale nedokážu za něčím jít, stát si za tím. nemám sílu. jsem slabá. nikdo si toho nevšímá.
sama si nedokážu všímat. cejtim impulzy, ale jsem utlumená.
.
jsem slabá.
a líná.
neskutečně nasraná.
sobeckej zmrd.
nevděčnej fracek.
ubrečená holčička.
nespoznaná královna.
v kruhu.
vyústění? deus ex machina.