Říjen 2016

rodná

22. října 2016 v 15:58 | J.
zlomený nehet ešte, aj keď odchlípnute, drží na svojom mieste. stojím na
kopci v príliš veľkom kabáte. som bosá. jesenná krajina podo mňou se halí do čiernej, bielej a šedej krajky. vzduch je plný dažďa a hmly, ktorá sa rozostúpila a lahla si na studenú zem. po rýchlej chôdzi sa mi dymí od úst.
znám toto miesto. vraciam sa sem vo snách. díva sa tu na mňa minulost, príroda aj ľahkosť duše. som báthory, som vlk. idem vyprat periny do potoku. stojím na lúke a dívam sa. žijem. mlčím. mením sa na vlka, ktorý loví krajinou.
zem je studená a tvrdá. v noci pršalo, zmietalo ma vo vidinách a nespánku, v záchvatoch prezrenia a ťažkých páperových perín. no napokon aj toto ráno vyšlo slnko, cudne sa schovávajúc za husté oblaky.
na lúke, ktorú mávam vo snoch. na lúke, na ktorú sa už čoskoro vrátim. už čoskoro sa vrátim.

xx

14. října 2016 v 16:49 | J.
plýtvej svým drahocenným vztekem
miláčku, sakramiláčku, už je toho příliš
probouzim se, usínám a nevim, kde jsem
miláčku, sakramiláčku, tak rozkošně šílíš

a kdybych křičet jako zvěř mohla
miláčku, sakramiláčku, člověk je zvěří
láskou bych se k smrti roznemohla
miláčku, sakramiláčku, se rty jako pápěří

plýtvej svou prudkou divokostí,
slzy tě od smutku neoprostí!
miláčku, sakramiláčku, odvolej ta slova zpátky,
miláčku, ty hnusnej zmrde, šílenství je hrozně sladký.