Červenec 2017

modrá voda

29. července 2017 v 12:27 | J.
v lásce, kterou žiješ
rozbitým lahvím umírání nepomáhá
tohle zrcadlo ti ukáže tvá dětská traumata
jen pokud rozkousneš rty a paracetamol
modré tváře vrhají zlostné pohledy plné zmatku
bylo ti dvanáct,
tví rodiče se šli projít podél řeky
seděla jsi v autě
mrtvolně klidná
projelo tebou nutkání nastartovat auto
a vjet do řeky
musela ses kousnout až do krve
aby tvé ruce zastavily
bylo ti dvanáct
cítíš to ještě teď
neseš si to v sobě

brána do nevědomí

25. července 2017 v 22:23 | J.
vybledlý city na barevný fotografii
rudý plný rty
a kde jsem teď já?
prý ses změnil
a já taky
kdo teď vlastně jsem
nikdy jsem to nevěděla
zeptal ses, jak jde život
a já si uvědomila,
jak se asi může mít holka,
co si už přes tři roky vede
tenhle debilní blog
a hraje si na hrozně dospělou
a přitom chce jen trochu něhy
bez pocitu viny

palmy

21. července 2017 v 11:09 | J.
cítím se tak zvláštně
jako bych byla ve snu
procházím tropickým pralesem
ve světle růžových šatech
je dusno a vlhko
depersonalizace
během záchvatu horečky
mrtvá těla lesa
a zlatem vyšívaný kabát mého milovaného
červené tlumené světlo a dech
vidíš mě jako v galerii
v zrcadle, v každém okamžiku tvého snění
jak stojím uprostřed deštného pralesu
a dívám se ti zpříma do očí

nevim proč

6. července 2017 v 23:00 | J.
proč se strach a úzkost projevuje bolestí břicha?