střípky

25. listopadu 2017 v 11:51 | J.
myslím na dny a roky na sídlišti v paneláku,
kdy jsem ráno koukala na pohádky, máma kouřila cigarety na balkoně ve svý zelený bundě
měli jsme rybku, jmenovala se Fredynka, byla to červená bojovnice pestrá. pak jsme měli Fredynku dvě, a pak modrýho Fredyho, to jsme ale už bydleli jinde.
chodili jsme si do večerky pro bílý gumový myši a sbírali kaštany u kapličky.
teď se tomu místu vyhýbám, přijdu si v něm jako ve snu, jako bych si to vymyslela a to místo ve skutečnosti neexistuje, je to totiž tak mlhavý a přitom povědomý.
mám různý střípky, který si začínám vybavovat až teď, o pět, o deset let později.
cítím takový zvláštní útulno a prosto, který asi nevysvětlím. bílý vlněný punčošky a teplý boty a starý šatičky, blonďatý vlásky, cesta vlakem, jednou jsem omylem snědla mýdlo ve vlaku, když mi byly dva, jely jsme s mámou na Slovensko, pamatuju si jen tu cestu vlakem, skály odrátovaný proti sesuvu, tunel, světlo, pole, les, drkotání do spánku.
myslím na ty velký oslavy, když jsme přijeli, a sešla se celá dvacetičlenná rodina. seděli jsme u prababičky v obýváku, velký lesklý sekretáře se zlatými skleničkami, křišťálovej lustr, vybledlá tapeta, hluboký křesla se žlutým potahem. chlebíčky, solený buráky, želé bonbony. vždycky jsem dostala spoustu dárků a máma je odložila na zem, opřený o židli, a já nedočkavě nenápdně koukala skrz ouška taštičky, co to asi bude. všechny ty sponky a sprchový šampóny s princeznama, a panenky a zápisníčky a plyšáci, co jsem dostala!
kdy se to stalo, že jsem tak velká a nešťastná?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 26. listopadu 2017 v 16:39 | Reagovat

Máš už guláš v hlavě z všech těch informací, které ti svět vysílá na sítnici. Nedá se nic dělat, musíš se trápit dál jako my všichni!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama